Jak líčí svárovskou stávku rodák z Železného Brodu Michal Fischer, současník stávky, ve svých pamětech?
Michal Fišer se nejprve zmiňuje o dělnickém hnutí v Liberci:
18.1.1870: Dělnické hnutí a soukenických tovarišů v Liberci, trvalo dva dny. Tiskař Fišer, otec 4 dítek byl zastřelen, kteréhož pak dělníci vozili po ulicích na sáňkách. NAto povolaný byly čtyři setiny vojska z Josefova.
O stávce na Svárově píše:
dne 17.2.1870: Povážlivé hnutí dělnické v továrnách Liebigových ve Svárově v počtu as 1200 lidí. Tito dělníci hrozili, že vtrhnou i do Žel. Brodu k továrně, a tam se spojí. Stávka dělníků byla hrozivá, Liebig telegrafoval pro vojsko do Josefova, však vida to direktor Palme stav se dělníkům povolnější. Stávka se poodložila.
dne 22.3.1870: V Železném Brodě v továrně J. Liebiga v Hamburku stávkovali veškeří dělníci proto, že jim při výplatě byla na mzdu 10 % stáhnuto.
Ředitel Josef Černý ihned povolal sem četnictvo z Prahy. Jelikož dělníci mezi sebou nesvorní byli, a někteří opět již zase 28.3. pracovati začali, nepřidáno jim ani haléře. Zároveň Josef Černý píše tchánovi Václavovi Palmovi řediteli ve Svárově, kdež stávka byla hrozivá, aby tak jako on vyčkal, že opět zase budou pracovati.
Bohužel stávka ve Svárově se obrátilo. Již hned dne 17.2 pomoci CK. hejtmanů obouch okresů Havla a Šustra z Jablonce slíbeno dělníkům, že obdržejí vyši plat a 2 hodiny denně pracovati budou. Avšak že dělníci v Brodě bez připlacení opět pracují, použiv to Palme při výplatě, slovo danné nedodržel.
To v míře velké dělníky pobouřilo a ve všech Liebigových továrnách práci zastavili. Stávka den co den stávala se palčivější – vše toto přehlédl velmi dobře Palma a chtěl tomu uniknouti spuštěním se oknem dolů.
29.3.1870: Když Palma spouštěl se oknem po provaze, přiskočil dělník chtíce provaz přeříznouti, a již již mohlo se podařiti, tu však jiný dělník přiskočiv a překaziv to. Nato se dne 30.3. večer přijelo vlakem do Žel. Brodu vojsko 200 mužů z Josefova, ihned večer ještě do Svárova odešli.
Již několik dnů dříve soustředilo se 20 mužů četnictva ve Svárově. Tého dne 30. března mělo se docílit jakési vyrovnání mezi dělnictvem a Liebigem. Dělníci přibravše sebou co tlumočníky představené té které obce, a jsouce pozvaní na 3 hodiny od půl dne do Továrny. Však tato deputace vpuštěná teprv okolo páté hodiny do továrny. Zde CK okresní hejtman Schuster, jal se v lámané češtině vykládati, že Liebig továrnu prozatím zavře, a že žádné úlevě nepřipustí, a konečně, že dobu příštího otevření oznámí!
Za tímto roztomilým vytáčením CK. úředníkem vězel p. Liebig, který svatosvatě věděl, kdy vojsko přikluše.
31.3.1870: Při svítilnách ráno časně vojsko došlo do Svárova, jsouce nočním pochodem utrmáceno, ihned povoláno do továrny a tam popíjelo, šarže pozvaná k panu Palmovi na víno. I tu zároveň ujednáno, že vojsko obdrží dvojnásobné gáže, a tou dobou započalo již plenkovati. Tato bezpříkladná bezohlednost Liebigova dospěla k tomu, že oklamané dělnictvo odebral ose do továren Tanvaldských a Smržovských, náležících Majerovi a bratřím Pripšovým aby společně o výsledku stávky svárovsko-haratické pojednali. Načež dělníci Tanvaldsko-Smržovští připojivši se k zástupu, táhli dolů po silnici ku Svárovu a zažádali společně vyslyšení deputace k dalšímu slyšení. K čemuž však vojsko nesvolilo.
Takto zástup dělnictva zesílen asi na 3000 lidí dorazil k mostu Tanvaldskému. Zde hlídka 20 mužů stála ve zbrani. To však lid vida, že vojsko zbraní neužívá, postupoval vpřed. Hlídka nemohouc přechod zabrániti dala se na pochod zpět do Svárova a zpravila posádku o příchodu lidu.
Zástup, který očividně rostl, ubíral se zatím při zpěvu místní písně „Tam za těmi Krkonoši“ v pořádku k Svárovu. Když zástup do Svárova přibyl, zůstal před mostem státi, jelikož most k továrně vedoucí, vojskem obsazen byl, a deputace kteráž v předního voje dělníků pozůstávla, připuštěna nebyla. Taktéž zástup již povážlivý – nebýl varován před zlými následky, pakliže se nerozejde.
Vojsko del očitých svědků popíjelo a bylo při kuráži, počalo prudce na bezbranný lid hnáti bodákem zpět k silnici, přičemž několik osob bodáky poraněno. V následku tom, situace byla povážliva a velmi přiostřena!
Vojsko ustoupilo k továrně a rozestavilo se na levém břehu Jizery po nádvoří proti silnici v řetěz a útok další proti bezbrannému lidu provádělo s bodáky četnictvo. Divná to hra osudu. První nevinná osoba padla!
Kterýž nahodou cestoval Josef Bartl vojín a k tomu CK policejní strážník v Praze, kteréhož četník bodákem naskrz v slabině probodl a okamžitě mrtvev sklesl. Pak hnal se do příbytku řezníka Polá a probodl tam posluhu Jos. Hozdu a opět se hnal po jiném občanu, to však vida velký pes Polův, že i jeho pán ohrožen jest, skočil tomu rekovi na záda a uchopiv jej za límec, i strhl jej stranou, a jen tak nevinná osoba zachráněna byla. Jinak hrdiný četník byl by ve svém zuření pokračoval.
Co se toto dělo, pald první výstřel. Byl to zase četník, který střelil rolníka Čeňka Zemana ze Stanova do pravé ruky, kulka projela skrz, do žulového kvádru, rozpleskla se a odrazila a zasáhla Boučka z Držkova.
V té vřavě vojsko pluku Konstantina sestoupilo se v řetěz a pronesl bezohledný Václav Palme, ředitel továrny, rodák z Rokytnice z malé chaloupky: “ Nur schüssen!“
Setník velel ku střílení, to vida lid, dával se na útěk, a v tom vojsko vystřelilo celou salvu!
Na místě zastřelení ostali: Holán tkadlec z Rovenska, Joach. Nešvec vojín, Linhard vojín z Rokytnice. Vůbec napočítáno poraněných dohromady 51 mužů. Střelba byla tak prudká, že lid nebyl sto v domy a za ukrýt se.
Podotýkám, že za oběť padli osoby nevinné a sice:
Zastřelen na prahu hostince páně Smrtkova Frant. Linhart vysloužilý šikovatel a patentalní invalida. Jda právě pro svoji gáži, byv hlídkou zadržen, a na prahu střelen, dále zastřelen devítiletý chlapec Ludvík obch. Süsse v bytu otce v okamžiku bavě se probíráním map a atlasu zeměpisného. Kule přilítla oknem, projela mu srdcem a ranila sestru jeho na ruce, která dříve se u stolu s ním bavila.
Do krámu Süssova a do jeho hostince lítaly kule skrze plechem pobité dvéře, a přišlo do téhož hostince přes 40 kulí – jakož i do jiných míst stříleno, kdež poranění ostatní leželi.
Pavlína Klikorkova rekte Bejvalikova nesla v putně ryby do Tanvaldu, svobodná, zastřelili ji. Krystyně ze Lhotky dvakráte amputovali nohu, a konečně zemřela.
Vojsko bylo rozděleno , jedni hnali útokem a druzí stříleli.
Když lid rozutíkal se a vojsko bojiště opanovalo, nebylo žádnému dovoleno raněné odnésti, dokud 1/2 hodiny neuběhlo.
Čeněk Zeman rolník ze Stanova, majíce krásný zrzavý vous, a střelen do pravé ruky byl, potvrdil určitě, že viděl jak naň četník mířil, že však pro zácpu lidu u mostu nemohl utéci, ani se skrýti, to také dosvědčili.
1.4.1870: Ku posile a již po střílení ubíralo se přes Žel. Brod 200 mužů vojska do Svárova.
V následku vraždění ve Svárově, stávka v Železném Brodě ukončena.
3.4.1870: V neděli od půl dne pohřbeny čtyři osoby na hřbitově v Držkově, které 31.3 u Svárovského mostu za oběť ředitele Palmi zastřeleni byli. Tohoto dojemného průvodu zůčastnilo se přes 5000 lidí obojího pohlaví.
