Byl pokřtěn jako Josef Norbert 2.7.1797 v Železném Brodě č. 43 na Rohozeckém panství. Jeho otcem byl Norbert Maryška jirchář z Železného Brodu a jeho matkou Kateřina dcera Jana Šefra pekaře z Brodu. Jeho dědem byl Jiří Maryška kupec v Brodě čp.45.
Měl sestru Františku Kateřinu narozenou také v Železném Brodě č. 43 v roce 1799.
V roce 1808 se stává v Brodě purkmistrem Josefův otec Norbert Maryška. Roku 1811 pak nastupuje za purkmistra František Šic, který je purkmistrem až do r. 1835
Dne 28.1.1823 se Josef Maryška oženil v Mnichově Hradišti s Marii dcerou + Františka Košťála mlynáře z Mnichova Hradiště č. 7.
Josef byl kupcem, Brodským soukeníkům jezdil pro vlnu do Uher a do Lince a byl také mydlářem.
Josef Maryška (?kdy?) se stal majitelem domu čp. 45 na Malém rynku a náležela mu i vedlejší mydlárna.
V roce 1829 se jim v Železném Brodě na č. 45 narodila dcera Marie Kateřina. V roce 1832 se jim zde narodil syn Josef a v roce 1836 dcera Kateřina Františka, oba na čísle 45.
CCA v roce 1830 (1836?) se stal v Železném Brodě purkmistrem – 1843.
Maryško byl také výborný klavírista, houslista i zpěvák.
V roce (?1837) 1841 kupuje v Železném Brodě pozemek a na něm staví továrnu pro brodské soukeníky (přádelna a i příprava sukna), později nazývanou „Na dlouhé rovince“ nebo „Maryškova“ v údolí potoka Černovníka (Žernovník). Maryško prostavěl 40 000 zlatých?
Maryškův švagr Josef Resler zařídil na čp 136 u Jizery barvírnu, v ní dvě kipy? Indigové? A sedm kotlů.
Stroje do továrny koupil od Michala Fišera který je předtím do Brodu přivezl (česací) a střihací?
Na stavbu továrny se vozil písek po ledě z ostrova pod Spálovem proti potoku Tuncakovu pod Pelechovem v roce 1842 – 1844.
Rozbroje s měšťanstvem, rozepře s Františkem Šicem o požitky z vínopalny stojící v Žel. Brodě vedle strouhy na mlýn u řeky Jizery naproti sochy sv. Marka vedle kamenného mostku. Spor ukončen až smrtí Františka Šice.
Dále v Brodě fungovaly přádelny Emanuela Folkerta ve Mlýně a Francze? Sice ve Valše soukenický?
Maryška se spíše než továrně věnuje honitbě, měl i pronajatý revír a zastřelený zajíček nebo srnka mu byl milejší nežli když soukeník do přádla žok vlny přinesl.
V Maryškově továrně r. 1842 schází valcha pro soukeníky a tak je Maryškův švagr Resler nucen vozit „ludny“ až do Německa – drahé. A Maryška rozhlašuje, že v Brodské Valše může válet každý ( i když není mistr), to se cechu nelíbí.
1842 rozbíhá Michal Fišer v č. 125 pro soukeníky přípravu a přes na sukna ve mlýně Josefa Cvrčka (střídají se mlynář a soukeníci). Maryškovi zase ubylo na přípravě sukna.
Maryško prodává (kdy?) čp. 45 i s mydlárnou Janu Mazancovi? a stěhuje se do továrny na Dlouhou rovinku.
A další konkurenti v oboru mu přibývají.
Krom toho se objevují spory o kácení obecních lesů a Maryškovi přibývá nepřátel.
V roce 1847 dostává arcikníže Štěpán , který jel v té době k Malé Skále , suplik o svržení purkmistra Maryšky, kterou on přijal. A tam Josef Maryška ve funkci purkmistra končí. Místo něj je uveden Antoní Komersí.
Maryško v továrně podél potoka postavil dva soukenické rámy na sušení suken. Doufal stále, že se továrny ujme syn Josef. Josef v té době studoval v Praze a r. 1848 na prázdniny přijel domů. Rodiče mu navrhli, ať raději zůstane doma, než se revoluční situace v Praze trochu utiší.
Maryško starší se snaží získat peníze na opravy strojů a dokoupení kramplí a strojů přádelních a přípravných do továrny. Až do roku 1859 se mu daří držet továrnu nad vodou. Zřejmě nějaké prostředky poskytuje Maryškovi jeho druhý švagr Václav Těšínský, vážený lékař v Železném Brodě. Roku 1861 zemřela manželka Václava Těšínského Kateřina a protože manželé byli bezdětní, Kateřina odkázala své děditství dětem Josefa Maryšky.
Josef doufá, že se jeho syn ožení , ale ani děditství na něj vliv nemělo, naopak se podniku továrnímu víc a víc vzdaloval. A o ženění slyšet nechtěl. Syn Josef Maryško se opravdu neoženil a pracoval u některé z českých bank.
Starý Maryško se nechal slyšet, že nikoho ze svých věřitelů nechce připravit ani o krejcar, i kdyby měl z Brodu odejít v košili. A nabízí továrnu ke koupi Michalu Fišerovi, protože tuší, že syn Josef ji vést nebude.
Židé v Brodě začínají prodávat dokonalejší látky – Brněnské – sice dražší, ale novota se uchycuje.
Jeho švagr Václav Těšíncký mu poskytl kapitál. Nepomohlo exekuce pro dluh ředitele Čecha ze Svijan a tak v roce 1862 se stává novým držitelem továrny lékař a švagr Maryškův – Václav Těšínský, který ji kupuje v exekuci za 1400 zlatých. A svěřuje vedení továrny mladému Josefu Maryškovi.
Továrna však neprosperovala. Mladý Maryška odjíždí 20.51863 do Hobendorfu pracovat jako mistr účtavedoucí v továrně Zimmermana. A továrnu r 1863 kupuje správce svijanského panství Čech za 11000 zl. Stříbra?
17.září se odbývá dobrovolná dražba v továrně Josefa Maryšky na veškeré jeho domácí nářadí. Maryška zaplatil poctivě svoje dluhy, tak jak slíbil.
Maryška se stěhuje do Lhoty za Červeným Kostelcem ke svojí dceři Kateřině provdané roku 1859 v Brodě za Karla Mačase.
Továrnu od Čecha kupuje Adolf Hybner z Jablonce za 12000 zl. Stříbra. Ten opravuje stroje a pořizuje stroje punčochářské.
V Červeném Kostelci pracuje Karel Mačas manžel Kateřiny dcery Josefa Maryšky jako přednosta stanice. Bydlí na nádraží číslo domu 32. První tři děti se jim narodily ještě v Železném Brodě (Karolína (*1860) vdanou později za Ignáce Hollandera v Praze, Karel (*1861), Josefa (*1863)).
Ve Lhotě pak se jim narodily: Václava (*1864) a Marie (*1866) snad později provdaná Ždímalová.
Ve Lhotě za Červeným Kostelcem umírá manželka Josefa Maryšky Marie v r. 1864 ve věku 60 let na vysílení.
I Maryškův zeť Karel Mačas umírá 11.2.1867 v Lhotě za Červeným Kostelcem – nešťastnou náhodou byl přimáčknut mezi dva vagony – ve věku 40 let.
A Kateřina se brzy po manželově smrti i s tatínkem Josefem stěhuje do Kutné Hory ke své sestře Marii provdané za Josefa Dolanského v Brodě v roce 1847, která v Kutné Hoře od roku cca 1860 žila s manželem a synem Ladislavem (syn Ladislav narozen v Mladé Boleslavi r. 1857, ostatní děti jim zemřeli).
V Kutné Hoře Josef Maryško provozuje pro svou obživu a zábavu trafiku v ulici Kouřimská.
Někdy v roce 1870 ho zde navštívil Michal Fišer, který byl v Kutné Hoře za synem, který tam studoval.
Josef Maryško zemřel v Kutné Hoře čp 243, ve věku 82 let – sešlost věkem.
Dcery se nakonec stěhují do Prahy cca od roku 1880 Kateřina Mačasova a od r. 1889 Marie Dolanská. V Praze jim totiž oběma studují synové – Ladislav Dolanský (vystudoval akademické gymnázium a univerzitu Karlovu v Praze, později středoškolský profesor, filolog a hudební kritik, bydlí v Karlíně a svatba 1894 s Annou Nolč) – a Karel Mačas (vystudoval technické učení v Praze a je inženýr ve Vidině (Bulharsko) a pobýval i v Moravské Ostravě 2 r. 1890-1892, 1892 si bere v České Třebové Boženu Šauerovou). V Praze se vdává i Karolina Mačas za Ignátze Hollandera – 1884 Praha – Karlín sv. Štěpán.
Marie Dolanská rozená Marišková se v Praze věnuje divadlu.
Kateřina vdova Mačasová se možná vdává za Jana Jůnu? Je to možné? V policejních přihláškách v Praze je psána jako vdova.
