Železný Brod, jako každé město ležící podél vodních toků, sužují povodně od nepaměti. V historických pramenech najdeme zmínky o mnohých z nich. Avšak jak takové povodně v Brodě probíhaly, si snad nejlépe dovedeme představit z popisu povodně na Žernovníku (též nazýván Černovník). Neděle 18. července (června?) 1871 byla od rána parným a dusným letním dnem. Toho dne si místní Sokolové udělali výlet do Jilemnice na slet a při návratu se ještě stavili posedět v hospodě U Jizery. Tato okolnost se pro další vývoj stala velmi podstatnou. Navečer začaly padat první těžké kapky. Hlavní bouře přišla do Brodu až kolem 11. hodiny v noci. Žernovník se začal rychle zvedat a prudce se ochladilo. Zápach stoupající vody dával tušit, že proud s sebou strhává kal a bláto z výše položených oblastí. Největší průtrž mračen s krupobitím totiž postihla oblast Zásady a Loužnice, kde voda smetla úrodu s polí mnohde i s hlínou a kroupy vše potloukly tak, že rolníci toho roku nic nesklidili. Závěje krup tam po průtrži mračen místy dosahovaly až 2 metrů. V Brodě se tato spoušť projevila vzápětí, voda se v malé chvíli začala valit i Jirchářskou ulicí,zaplavila Malé náměstí a zakrátko dosahovala až ke kostelním schodům. Chvíli předtím se Sokolové rozcházeli z hospody domů, jako první uviděli hrozivou situaci a začali okamžitě burcovat lidi, doposud klidně spící v okolních domech. Ti rozespalí vstupovali leckde z postelí rovnou do studené vody, která se náhle valila světnicemi. Nestačili zachránit z majetku vůbec nic, v mžiku šlo totiž o holý život. A právě zde nejvíce pomohli Sokolové: Zejména barvíř Bohumil Daníček z Brodu a horecký Josef Matura, silný velký muž, který sám po pás ve vodě stačil vynést postupně vdovu Kotykovou a další 4 lidi ze zatopeného domu a hned vzápětí se tento dům s rachotem zřítil do vln. V některých dalších domech lidé nestačili již utéci ven, ukryli se tedy na půdu, kde očekávali ve strachu svou poslední hodinku. Dole jim zatím voda hospodařila po svém a brala vše,co stálo v cestě.Nejhorší situace byla u mostku k Malému náměstí. I tento mostek nevydržel nápor rozvodněného Žernovníku a brzy byl těžce pobořen. Tím se situace ještě zkomplikovala – lidé přišli o přístup z jednoho břehu na druhý. Atmosféru situace asi nejlíp vystihuje úryvek z Fišerovy kroniky: „Při kmitavém světle luceren bylo viděti, jak divý proud unáší špalky se včelami, dřevěné truhly, dříví, kusy lomenic a jiné a jiné věci a vše pod zbytek kamenného mostku. Vtom začíná praskati Fajtův dům a nakláněti se směrem k potoku. O pavlač visící nad potokem se opíral mocný proud celou silou. V malém okamžiku pekelný praskot zesílil a Fajtův dům se skácel do vody, která se dmula do náměstí. Lid zděšeně prchal od mostku a za hromového rachotu dřeva padá lomenice do rozkacených vln. Tehdy voda během 2 hodin zcela zničila 4 domy a mnoho jich těžce poškodila. Fajtův dům, č.p. 44 již nikdy nebyl obnoven a na jeho místě je dnes malá zahrádka mezi Knopovskem a Žernovníkem. Kuriozitou bylo, že v polorozbořeném kamenném Mazancově domě ( v prostoru mezi dnešním domem Vetlých a Žernovníkem) celou pohromu na půdě pokojně prospal pekařský tovaryš. I ráno se ho lidé báli probudit, aby rozespalý nespadl z postele rovnou do vln. Díky statečnosti zachraňujících Sokolů nedošlo ke ztrátám na životech (alespoň žádné takové historické prameny neuvádí), ale ztráty na majetku byly obrovské, i domácího zvířectva voda hodně pobrala. To, jakou spoušť povodeň způsobila, zjišťovala většina udivených Broďáků až ráno: Rozvodněný Žernovník přeťal svým mocným proudem celkem klidnou Jizeru a na protější straně vymlel záliv. Pod ním zůstalo při březích spousty naplaveného nábytku, dříví a všemožných věcí. Jaké však bylo největší překvapení: V Riedlově domě voda v noci sebrala i krávu. Ta pohromu nějakým zázrakem přežila a ráno ji našli spokojeně se popásající na protilehlém břehu Jizery, kam ji proud Žernovníka vyvrhnul.
