Blog Single Author Small

Zlomek urbáře snad z doby před r. 1420

také zde: https://nlp.fi.muni.cz/projekty/ahisto/portal/book/200?lpage=8

Vydávaje české urbáře z doby před válkami husitskými, jež jsem byl poznenáhla sebral‘ 1), nevěděl jsem o tom, že se v knihovně Musea král. Českého nalezá také zbytek českého urbáře z oné doby, zlomek to urbáře kláštera Hradištského nad Jizerou“ 2). Letošního roku upozornili mě na něj zároveň p. prof. Aug. Sedláček a p. kustos A. Patera, i měl jsem to za povinnost, podati jej jako doplněk své výše zmíněné publikace u veřejnost, a to tím spíše, poněvadž jsou zprávy o klášteře Hradištském velmi sporé. Byltě klášter ten na počátku bouří husitských, dříve ještě než král Sigmund do Čech vtrhl, dne 30. dubna 1420 od bratrstva Orebského vedeného p. Hynkem Krušinou z Kumburku útokem dobyt, vyloupen a spálen, při čemž, jak se skoro za jisté může pokládati, i archiv klášterní vzal za své. 3) Proto jsou zprávy, jež máme o klášteře Hradištském, jen nahodile jinde zachovalé, velmi vzácné, a z té příčiny má zlomek urbáře hradištského v museu českém sc nalezající zvláštní cenu. Viděti jest z něho, že klášter ten zbožím hojně byl nadán, a to nejen v nejbližším okolí kláštera, nýbrž i v některých vzdálenějších od něho krajinách českých.

Urbář čili registra purkrechtní kláštera Hradištského skládal se, jak to u register podobných skoro pravidlem bývalo, z úzkých dlouhých listů papírových, z nichž vždy osm činilo jednu složku. Zachovalých až dosud složek aneb částí jejich jest pět a asi tolik se jich ztratilo; nebo dle výčtu osad, které v urbáři jsou číslovány, začíná náš zlomek s koncem osady třidcáté třetí, ostatní vše na počátku schází. Avšak i ve složkách zachovalých scházejí některé listy, tak ve vložce první svrchní dvojlist, ze složky čtvrté zbyl jen první a osmý list, ostatní vnitřní se ztratily, a ve vložce poslední vypadly bez pochyby dva vnitřní dvojlisty. Také zdá se, že složka tato nebyla poslední, nýbrž že po ní ještě aspoň jedna následovala.

Pokud se o tom ze zlomku zbylého souditi dá, náleží urbář náš k tomu druhu urbářů, v nichž bývaly zaznamenány jen povinnosti poddaných a ne zároveň i zboží, na němž majitel sám hospodařil, a proto slouží nám jednak k poznání majetku klášterního, pokud y platech a robotách poddaných lidí záležel, potom k poznání věci, jaké se na zboží Hradištském tenkráte od poddaných pěstovaly, nebo bývalo ve zvyku, že lidé takové plodiny rokem odváděli, jaké se v té které krajině dařívaly, a že bývali zavázáni k robotám, jakých vrchnost při hospodaření svém potřebovala, a konečné nám slouží zlomek urbáře našeho k poznání některých povinností tamních poddaných k své vrchnosti. Proberme jedno po druhém.

Ze zlomku urbáře kláštera Hradištského viděti, že zboží jeho bylo velmi značné; neb náleželi k němu poddaní z 82 osad, mezi nimiž byly některé i osady tržní, jak hned první strany našeho zlomku možno poznati. A k poddaní s úroky a jinými dávkami a robotami nebyli jediným pramenem příjmů kláštera, nýbrž to vlastní hospodářství na dvorech poplužních, při nichž lidé robotovati musili. Některé z dvora těchto se i jmenují, tak Bakov, Doubrava, Havransko, Pahouň. Dle vyčtení prací, k nim byli poddaní zavázáni viděti, že klášter sám byl v držení vinic, že pěstoval chmel, proso, konopí, mák, řípu a zeleniny, a ovšem zajisté i všecky druhy obilí, které se i dnes v oné krajině daří. Rozsáhlý, jak se zdá byl chov ovci; poněvadž povinnost poddaných koupati a stříhati je velmi často přichází. Bylo-li toto odvětví hospodářské značné, musí se za to míti, že kolem Hradiště byly rozsáhlé pastviny a mnoho nevzdělané půdy.

Příjmy od poddaných byly bud od sedláků nebo od lidí jiného zaměstnaní. Z posledních jmenuji se řezníci, kteří vedle úroku na penězích dávali 42 kamenů loje. Byli to řeznici bud‘ Bakova nebo Hradiště. Z Rybitví, vsi to nyní polohy neznámé, dostávalo se důchodům kláštera ze sladovny, 116 gr. ročně s poplatek následovně zvaný (pecunia fusalis), v Hněvašicích dával rybář týdně za 2 gr. ryb; mlynáři odváděli jistý počet měr žita a musili krmiti ročně několik vepřů pro klášter. V městečku, z jehož zápisu se bohužel jen konec zachoval, měl klášter užitky i z trhu, na němž se prodávali slanečci, sladké ovoce a koně, kteří se za Žitavu vodili.

Obraťme so k poddaným selským. Držebnosti, kterých se platy dávaly a roboty konaly, byly lány, půllány, čtvrtlány, záhony (str. 9-11, 12, 20), pruty (virga), luka, chrastiny, kopaniny a noviny. Při tom podotknouti dlužno, že slovo záhon nebéře se tu ve smyslu několika brázd, nýbrž jest to usedlost asi tak veliká jako lán anebo ne o mnoho menší, jak dle platu a prací, k nimž držitel takového záhonu zavázán byl, souditi se dá. Vedle toho byly všelijaké dávky za užívání zboží klášterního od poddaných. Tak za les (pro silva), snad že směli na dříví do lesa, choditi, neb v něm stlaní hrabati neb snad dobytek pásti, poslední dalo by se souditi z poznámky „pro silva, qui vaccas habuerit“. Také z každé krávy na pastvu honěné platili někde věrtel ovsa (de qualibet veca in pascuis I quartalo avene) a v Mužském z každé dojné krávy (vacca, que doyna dicitur) věrtel ovsa a jednu slepici. Povinnosti poddaných byly, jak z našeho urbáře viděti, přesně vytknuty, často i listinami zjištěny, jak souditi lze z častých přípisků „privilegium habet“, a záležely v dávkách peněžitých, přírodninách a ve všelijakých druzích roboty.

Dávky na penězích byly především úrok, který se dvakráte do roka platil a dle velkosti a jakosti půdy i dle jiných okolnosti byl co do výše své nestejný nejen v rozličných obcích, nýbrž často i v téže osadě. Jiné dávky peněžní byly peníze soudní (judicialis pecunia, ad judicium), jen že nejisto, byl-li to nějaký roční poplatek místnímu rychtáři, což so nezdá, nebo úhrnná náhrada za útraty, jež se dávaly opatovi nebo úředníkovi jeho, když přijeli, aby soud drželi. Bylo to usedlosti 6 neb 8 malých peněz neb 1 groš dvakráte do roka. Peněžní dávkou byla i berně, jejíž obnos na rozličných místech se uvádí.

Z přírodnin jest nejobyčejnější odvádění vajec a slepic čili kuřat. Při těhto rozeznávati sluší, co se clávalo jako úrok a co jako pocty (honores), které se činily o Vánocích nebo i Velikonocích. Jen tu a tam odváděl se sýr nebo penize za něj. Obilí jako úrok odvádělo se jen několika málo vsích a z menších držebností u př. z novin (novale), kopanin, tedy v celku, jak se pravdě podobá od chudších. V Mohelnici odvaděli také z jednoho záhonu dvě míry chmelu úroku (str. 9).

Velké dosti, ač ovšem mnohem mírnější nežli v dobách pozdějších, byly roboty, a ty byly velmi rozmanité. Někteří poddaní zavázáni byli kus pole (určitý počet záhonů neb jiter) jednou nebo obyčejněji třikrát do roka zorati, neb seno hrabati a odvážeti neb oboje zároveň dělati, ve žních zase určitý počet dni pracovati, vedle toho třeba několik záhonů konopí neb máku neb prosa pleti a vytrhati, na chmelnici pracovati, zeleninu ze zahrad odvážeti, dříví do kláštera, do mlýna a na jezy voziti, tyčky sekati neb je voziti do vinice neb do chmelnice. Zvláštní byla povinnost posílati pracovníky na potrubí vodovodu a vyklizení struh (super tubas foncium et struly aquarum destinare). Bylo to bezpochyby na vodovod do kláštera, jímž se snad jako ve Zbraslavi voda z daleka přiváděla 4).

Zvláštní dávky, které se nám jinde vůbec nenaskytly a jejichž pojmenování jsme ani žádných slovnících nenašli, byly: plaské, opravné pomocné a plecné. První záleželo z věrtele ovsa a slepice čili kuřete; opravné bylo asi stejně velké jako plaské, ale není s nim totožné, poněvadž se u téhož poddaného vedle sebe jako rozličné dávky vyčítají, tak že nemožno za to míti, že by jedna druhou zastupovala (viz na str. 10). Pomocné byla asi ruční práce (str. 22), již poddaní vrchnosti při jistých příležitostech konali anebo snad také plat místo takové práce později dávali. Co bylo plecné (str. 18), neumím vyložiti, ale není nemožno, že to byla dávka na penězích místo odvádění plecí vepřových.

Na konci podávám abecední seznam míst, která v našem zlomku urbáře přicházejí, při čemž čísla položená do závorek naznačují stranu Palackého Popisu král. Českého, na niž to které místo tam přichází

Badr (-) 8.

Bakov (92) 8, 22 ,24

Bezno, Bzen (82) 21.

Borovice, Borowyczye (81) 6, 23.

Bukovina, Bukowyna (91) 20.

Dnebohy, Nednebohy Dneboh (92) 3, 23.

Dobrá voda (92) 4, 94.

Doubrava (93) 6,8,14

Drahobyl (-) 8.

Gyezwe v. Jezvá

Hawransko (116) 6,9

Hlavice, Hlawyezye (91) 14.

Hněvousice, Hnewussyczye (92) 2.

Hoskovice, Hosczkowyczye (91) 3.

Hoštalovice, Hosszalowycze (214) 20.

Jablonec, Jablonecz (93) 17, 94.

Jezve, Gyezwe (90) 19,20

Givina, Gywyna (91) 7, 23.

Kacov (?) Kaczye (92) 2.

Kocňovice, Koczayegyewyeze (91) 11.

Koprník, Koprnyk (91) 5

Kozmice, Kozmyczye (91) 11,23

Krupá Hoření (90) 14.

Lhotice, Lhotyczye (91) 4, 24.

Libeň (?), Luben (83 ?).

Lípa Česká (68) 20.

Lochovice (-) 20.

Loučky, Luczky (106?) 24.

Loukov, Lukow (92) 23.

Mohelnice, Mohelnyczye (94) 9.

Mukařov, Mukarzyew (91) 8, 24.

Mužský (Mužské u Palackého 92), Muzssky (92) 4, 24.

Nednebohy, v. Dnebohy.

Nemyšlovice, Nemyslowyczye (82) 21.

Neveklovice, Neweklowyczye (91) 10, 24.

Okny, Okna (89) 16.

Olssyna, v. Volšina.

Pachoun, Pachun dvůr poplužní u Hradiště

Podolí, Podol (91) 2.

Přestavlky, Przyestawik (- ) 5.

Prišovice, Przysowycz (93) 3.

Rokytá (90) 12.

Rostkow (91) 10.

Roždalovice, Rozdalowycz (80) 22.

Rybitví, Rybytwye ves polohy neznámo 1.

Sedlec (216 ?) 20.

Stakorce, Stakorczye (-) 21.

Stakory (77) 21.

Strážiště, Strazyssczye (91) 10,

Trmin, Trmyn (-) 22.

Valečov, z Valečova páni 22.

Vápno (91) 13, 24.

Valterice (?), Waltheri villa (-) 20.

Veselé, Wessele (92) 24.

Viemanov, Wyczmanow (91) 19.

Volšina, Olssyna (93) 16, 24.

Výškov (?), Wyskow (-), 7

Vtelno, Wtelen (94 nebo 86) 22.

Zásadka (91) 5.

Zehuby (187) 20.

Žitava 1.

Žleby, Zleb (187) 20.

.

1) Viz deset urbářův českých z doby před válkami husitskými. V Praze 1881.

2) Že by zlomek urbáře v Museu se nalézajícího byl hradištský, nikde sice zřejmě vysloveno v něm není, ale nemůže o tom býti pochybnosti. Nebo že to byl urbář nějakého kláštera, viděti z toho, že se zřejmě vytýkají povinnosti poddaných, jež se v klášteře vykonati měly, a že to klášter Hradištský, viděti z vyjmenování zboží v nejbližším jeho sousedstvu, o kterém víme, že klášteru tomu

náležívalo.

3) Zpráva o tom zachovala se nám v letopisech českých (str. 37.) a zní následovně: Téhož léta pan Krušina sebrav lid k Třebechovicím, a tu také byl kněz Ambrož, Matěj Lupáč a jiní, i táhli spolu k Mnichovému Hradišti i dobyli sú toho kláštera šturmem a vybravše a spálivše, i táhli k Praze na pomoc Pražanům proti králi Sigmundovi.

najít:

HRDÝ, Johann [ed.]: Urbarium der Herrschaft Semil vom 30. März 1634. In Mitteilungen des Vereines für Heimatkunde des Jeschken – Isergaues (MJIG). 4. Heft, II. Jahrgang, 1908, s. 162-166.

Ze zápisků Fr. V.H. Jecha, učitele v Železném Brodě z roku 1798, vydáno 1912.

https://www.digitalniknihovna.cz/nkp/view/uuid:d19273c0-07f8-11e8-b1a1-005056827e52?page=uuid:908f28b0-6a71-11e8-943b-5ef3fc9ae867

https://www.badatelna.eu/fond/4354/reprodukce/?reproId=608861

Narodil se 30. října 1865 v podkrkonošské Ostroměři.[2] Studoval v Jičíně a Praze a na na kněze byl vysvěcen v roce 1888 v Litoměřicích.[3]

Působil jako kaplan a administrátor (1892) v Žežicích u Chomutova,[4] farář v Klínech u Horního Litvínova (1893) a od roku 1899 17 nebo 18 let jako farář v Josefodole (Josefův Důl) v Jizerských horách. Poté odešel do penze.[3][2] V roce 1932 se stal duchovním zámecké kaple v Kravsku u Znojma.[2]

Byl činný v oboru české historiografie a napsal také celou řadu vlastivědných studií, z nich vyšly tiskem: Kronika Klíny, Aus dem Isergebirge, Návarov, Závada a roku 1912 napsal příspěvek k dějinám Pojizeří: „Ze zápisků Fr. V.H. Jecha, učitele v Železném Brodě z roku 1798“. Mnoho jeho prací je roztroušeno v rukopisech po jeho působištích a různých archivech a muzeích. Jan Hrdý netoužil po slávě a založil i několik nadací v Josefodole, Žežicích a Sobčicích; mimo to věnoval i větší částky chudinským fondům v Klínech, Josefodole a Ostroměři.[2] Nejcennější je však jeho práce vlastivědná.[5]