Matriky

Gruntovnice

Jak na Hamrskách sehráli „Mlynář a jeho dítě“

Noviny Jablonecka – 1978

Inu, tady v Podmuchouště bejvalo divadlo dvakrát, nebo nejvejš třikrát do roka. Ale pak se sešla celá ves a po divadle bylo vo čem mluvit dlouhou dobu. Hrálo se v hospodě u Maturů v sále, kde bylo primitivni jevištátko, který jinak sloužilo za ledacos k uskladnění. Ovšem, jak herci zkoušeli, pak se to všecko muselo vynést, anebo srovnat do kvelbu vedle jeviště. Starej Matura byl šenkýr dobrej a divadlo měl taky v libentu a kde mohl, tak i rád pomoh. Dyž mu rezizér povídal, že nemá, kdo by dělal boží peřinku, neboli sníh, ochotně slíbil, že to porychtuje a bude padat sníh jedna radost. A tak u toho zůstalo a najednou tu bylo Štěpána a hrálo se. Šenkovna nacpaná, sálek taky, jabko by nepropadlo, takový to byl šramot. Dyž mělo přijít na sníh, přines starej Matura lavor, v kerým bylo dětma nastřiháno tolik bilejch cumlíčků, že přetejkal – a to byl ten největší, v kterým Maturka dělávala livance. Jenže nad jevištěm bylo natažený jenom úzoučky perkno a jinak nic.

„Maturo“, ptal se režizér, „uderžite rounováhu na tom klacku?“

„Bodejt, nic se neboj, hochu, uvidiš chumelenici, jakou ani ve skutečnosti naše hory nepoznaly.“

„Dobře, tak lezte a až dám znamení, tak pouštějte snížek.“

Malý robě se u hrobu své maminky modlilo, lidi plakali dojetím, když začal padat na to drobátko snížek. Ale najednou spadly hroudy sněhu, lavor a za tím vším starej dobrák Matura.

Robě se tak leklo, až sebou praštilo na hrob svý mámy, kousek dál se sbiral Matura a nadával, že to perkno bylo kaput, a tak ze vší tragedie najednou byla taková mela, že nikdo nevěděl, na čem je a zda to tak mělo bejt či nikoliu, no sranda ukrutná byla toho dne, na co vzpomínají lidi ešte dnes, jako by tomu ani nebylo uz 65 let dlouho…

GRIŠKO

Sochor František – Kniha instrukce kostelníkům na panství Rohozeckém z roku 1646