Josef Maryška (*1797, Železný Brod) a jeho děti, Dlouhá rovinka
Byl pokřtěn jako Josef Norbert 2.7.1797 v Železném Brodě č. 43 na Rohozeckém panství. Jeho otcem byl Norbert Maryška jirchář z Železného Brodu a jeho matkou Kateřina dcera Jana Šefra pekaře z Brodu. Jeho dědem byl Jiří Maryška kupec v Brodě čp.45.
Měl sestru Františku Kateřinu narozenou také v Železném Brodě č. 43 v roce 1799.
V roce 1808 se stává v Brodě purkmistrem Josefův otec Norbert Maryška. Roku 1811 pak nastupuje za purkmistra František Šic, který je purkmistrem až do r. 1835
Dne 28.1.1823 se Josef Maryška oženil v Mnichově Hradišti s Marii dcerou + Františka Košťála mlynáře z Mnichova Hradiště č. 7.
Josef byl kupcem, Brodským soukeníkům jezdil pro vlnu do Uher a do Lince a byl také mydlářem.
Josef Maryška (?kdy?) se stal majitelem domu čp. 45 na Malém rynku a náležela mu i vedlejší mydlárna.
V roce 1829 se jim v Železném Brodě na č. 45 narodila dcera Marie Kateřina. V roce 1832 se jim zde narodil syn Josef a v roce 1836 dcera Kateřina Františka, oba na čísle 45.
CCA v roce 1830 (1836?) se stal v Železném Brodě purkmistrem – 1843.
Maryško byl také výborný klavírista, houslista i zpěvák.
V roce (?1837) 1841 kupuje v Železném Brodě pozemek a na něm staví továrnu pro brodské soukeníky (přádelna a i příprava sukna), později nazývanou „Na dlouhé rovince“ nebo „Maryškova“ v údolí potoka Černovníka (Žernovník). Maryško prostavěl 40 000 zlatých?
Maryškův švagr Josef Resler zařídil na čp 136 u Jizery barvírnu, v ní dvě kipy? Indigové? A sedm kotlů.
Stroje do továrny koupil od Michala Fišera který je předtím do Brodu přivezl (česací) a střihací?
Na stavbu továrny se vozil písek po ledě z ostrova pod Spálovem proti potoku Tuncakovu pod Pelechovem v roce 1842 – 1844.
Rozbroje s měšťanstvem, rozepře s Františkem Šicem o požitky z vínopalny stojící v Žel. Brodě vedle strouhy na mlýn u řeky Jizery naproti sochy sv. Marka vedle kamenného mostku. Spor ukončen až smrtí Františka Šice.
Dále v Brodě fungovaly přádelny Emanuela Folkerta ve Mlýně a Francze? Sice ve Valše soukenický?
Maryška se spíše než továrně věnuje honitbě, měl i pronajatý revír a zastřelený zajíček nebo srnka mu byl milejší nežli když soukeník do přádla žok vlny přinesl.
V Maryškově továrně r. 1842 schází valcha pro soukeníky a tak je Maryškův švagr Resler nucen vozit „ludny“ až do Německa – drahé. A Maryška rozhlašuje, že v Brodské Valše může válet každý ( i když není mistr), to se cechu nelíbí.
1842 rozbíhá Michal Fišer v č. 125 pro soukeníky přípravu a přes na sukna ve mlýně Josefa Cvrčka (střídají se mlynář a soukeníci). Maryškovi zase ubylo na přípravě sukna.
Maryško prodává (kdy?) čp. 45 i s mydlárnou Janu Mazancovi? a stěhuje se do továrny na Dlouhou rovinku.
A další konkurenti v oboru mu přibývají.
Krom toho se objevují spory o kácení obecních lesů a Maryškovi přibývá nepřátel.
V roce 1847 dostává arcikníže Štěpán , který jel v té době k Malé Skále , suplik o svržení purkmistra Maryšky, kterou on přijal. A tam Josef Maryška ve funkci purkmistra končí. Místo něj je uveden Antoní Komersí.
Maryško v továrně podél potoka postavil dva soukenické rámy na sušení suken. Doufal stále, že se továrny ujme syn Josef. Josef v té době studoval v Praze a r. 1848 na prázdniny přijel domů. Rodiče mu navrhli, ať raději zůstane doma, než se revoluční situace v Praze trochu utiší.
Maryško starší se snaží získat peníze na opravy strojů a dokoupení kramplí a strojů přádelních a přípravných do továrny. Až do roku 1859 se mu daří držet továrnu nad vodou. Zřejmě nějaké prostředky poskytuje Maryškovi jeho druhý švagr Václav Těšínský, vážený lékař v Železném Brodě. Roku 1861 zemřela manželka Václava Těšínského Kateřina a protože manželé byli bezdětní, Kateřina odkázala své děditství dětem Josefa Maryšky.
Josef doufá, že se jeho syn ožení , ale ani děditství na něj vliv nemělo, naopak se podniku továrnímu víc a víc vzdaloval. A o ženění slyšet nechtěl. Syn Josef Maryško se opravdu neoženil a pracoval u některé z českých bank.
Starý Maryško se nechal slyšet, že nikoho ze svých věřitelů nechce připravit ani o krejcar, i kdyby měl z Brodu odejít v košili. A nabízí továrnu ke koupi Michalu Fišerovi, protože tuší, že syn Josef ji vést nebude.
Židé v Brodě začínají prodávat dokonalejší látky – Brněnské – sice dražší, ale novota se uchycuje.
Jeho švagr Václav Těšíncký mu poskytl kapitál. Nepomohlo exekuce pro dluh ředitele Čecha ze Svijan a tak v roce 1862 se stává novým držitelem továrny lékař a švagr Maryškův – Václav Těšínský, který ji kupuje v exekuci za 1400 zlatých. A svěřuje vedení továrny mladému Josefu Maryškovi.
Továrna však neprosperovala. Mladý Maryška odjíždí 20.51863 do Hobendorfu pracovat jako mistr účtavedoucí v továrně Zimmermana. A továrnu r 1863 kupuje správce svijanského panství Čech za 11000 zl. Stříbra?
17.září se odbývá dobrovolná dražba v továrně Josefa Maryšky na veškeré jeho domácí nářadí. Maryška zaplatil poctivě svoje dluhy, tak jak slíbil.
Maryška se stěhuje do Lhoty za Červeným Kostelcem ke svojí dceři Kateřině provdané roku 1859 v Brodě za Karla Mačase.
Továrnu od Čecha kupuje Adolf Hybner z Jablonce za 12000 zl. Stříbra. Ten opravuje stroje a pořizuje stroje punčochářské.
V Červeném Kostelci pracuje Karel Mačas manžel Kateřiny dcery Josefa Maryšky jako přednosta stanice. Bydlí na nádraží číslo domu 32. První tři děti se jim narodily ještě v Železném Brodě (Karolína (*1860) vdanou později za Ignáce Hollandera v Praze, Karel (*1861), Josefa (*1863)).
Ve Lhotě pak se jim narodily: Václava (*1864) a Marie (*1866) snad později provdaná Ždímalová.
Ve Lhotě za Červeným Kostelcem umírá manželka Josefa Maryšky Marie v r. 1864 ve věku 60 let na vysílení.
I Maryškův zeť Karel Mačas umírá 11.2.1867 v Lhotě za Červeným Kostelcem – nešťastnou náhodou byl přimáčknut mezi dva vagony – ve věku 40 let.
A Kateřina se brzy po manželově smrti i s tatínkem Josefem stěhuje do Kutné Hory ke své sestře Marii provdané za Josefa Dolanského v Brodě v roce 1847, která v Kutné Hoře od roku cca 1860 žila s manželem a synem Ladislavem (syn Ladislav narozen v Mladé Boleslavi r. 1857, ostatní děti jim zemřeli).
V Kutné Hoře Josef Maryško provozuje pro svou obživu a zábavu trafiku v ulici Kouřimská.
Někdy v roce 1870 ho zde navštívil Michal Fišer, který byl v Kutné Hoře za synem, který tam studoval.
Josef Maryško zemřel v Kutné Hoře čp 243, ve věku 82 let – sešlost věkem.
Dcery se nakonec stěhují do Prahy cca od roku 1880 Kateřina Mačasova a od r. 1889 Marie Dolanská. V Praze jim totiž oběma studují synové – Ladislav Dolanský (vystudoval akademické gymnázium a univerzitu Karlovu v Praze, později středoškolský profesor, filolog a hudební kritik, bydlí v Karlíně a svatba 1894 s Annou Nolč) – a Karel Mačas (vystudoval technické učení v Praze a je inženýr ve Vidině (Bulharsko) a pobýval i v Moravské Ostravě 2 r. 1890-1892, 1892 si bere v České Třebové Boženu Šauerovou). V Praze se vdává i Karolina Mačas za Ignátze Hollandera – 1884 Praha – Karlín sv. Štěpán.
Marie Dolanská rozená Marišková se v Praze věnuje divadlu.
Kateřina vdova Mačasová se možná vdává za Jana Jůnu? Je to možné? V policejních přihláškách v Praze je psána jako vdova.
úryvek z opisu zápisníku Michala Fišera pořízený p. Sochorem
…..
Předmluva
Uvažuji, že se moji milé rodině zachovám, když zaznamenám úvod rodu Fišerovského, odkud pocházel, jaký život vedl, jaké ten který stáří dosáhl, jaké jeho nemoce byly a jeho zaměstknání i žiti. Pak-li by kdo nějaké chyby nebo vady seznal, aby mi to laskavě prominul a opravil. Moje rodiče neměli prostředku dáti mne študovati a mně soukeníku 2.třída školy v Žel. Brodě stačila.
V Žel. Brodě 17. 3. 1894. Michael Fišer.
Str. 7.
Rodiné poznámky větve Fišerovské
I-ní.
V Podkrkonoší léží v malebném rozhledu česká vesnice Poniklá. V tamější fárské matrice zapsaná jest rodina Fišerovská takto: Jak pamět stačí učil zde v Poniklem r.1740? jako preceptor (ženatý) jménem Michael Hynek Fišer. Jeho žena rozená Honcírová dosáhla věku 90 roků a její můž jako vdovec 88 roků.
II-hé.
Z tohoto manželství pocházel syn František Fišer, tedy s chudých rodičů v Poniklé r.1768 narozený, jeho žena Marie Fišerová byla rozená Indřišková též v Poniklém ze statku, a to roku 1769. František Fišer havíř zemřel v Poniklám 20.1.1827 v stáří 59 roků, jeho žena 29.4.1832 v stáří 63 roků.
Str. 8.
Z tohoto druhého manželství Fišerova zůstali čtyři dítky a sice Lenora, Marie, Josef, Michael. Roku 1798 12.května narozen dle farské matriky ponikelské Hynek Michael Fišer. Rodiče byli chudí.
Leta 1815 byl v Železném Brodě dekretem usazen druhý preceptor mladík 17 letý s ročním platem 30 zl. šajnu Michael Hynek Fišer rodák ponikelský.
III-ti.
Léta 1821 týž Michael Hynek Fišer preceptor, pojmul za manželku Antonii Ceé z čp. 125 jedinou dcéru rodičů Antonina Ceé a Anny Tumové /manželů/ co tehdejších krupařů na Trávníkách u fary v Brodě. Z tohoto manželství pocházelo jedenáct ditek!
Str. 9.
Druhé poznámky větve Antonína Ceé
Léta 1768 narozen Antonín Ceé ve mlýně skalském čp.1. na potoku Černovnickém v Těpeřech. Antonín Ceé měl čtyři bratři a dvě sestry: Josef Ceé, František Ceé, Jan Ceé, Terezie Ceé a Barbaru Ceé. Čtvrtý bratr tedy Jan Ceé byl tkalcem a jako tovaryš vandroval. Vandrem přišel do Šternberka na Moravě, Brzy zde dostal práci, nebot na 800 bylo ve Šternberku mistrů tkalcovských. Zde pojmul za ženu vdovu a vedlo se mu dobře. Když pak žena mu zemřela ostav vdovcem. Třikráté navštivil své rodné místo v Žel. Brodě. Na sedumdesát tisíc zl. ostalo po něm jmění, kteréž za živobyti mezi své přátele rozdělil.
Ovšemže se na jiném listu k tomu vrátim.
Str. 10.
První manželé čp. 125 v Žel. Brodě
Antonín Ceé a Anna Tůmová.
Leta 1802 Antonín Ceé pojmul za ženu rozenou 1779 Annu Tůmovou dcéru mlynáře v Libštátě, byla málé postavy, zlá avšak vejřečná. Obchod vedli krupařský. Antonín Ceé byl můž statný, velký. Na trhy jezdil do Jičína a do Mladé Boleslavi, rád se napil a byl velký dobrák. Jeho choť Anna, přišel-li s trhu napitý domu – zlobila se, vzala stoličku, stoupla na ní – a v obličeji jej pohladila. Léta 1803 narodila se jim dcéra Antonie! 1819 5.března zemřel „Na potoce “ jeji můž Antonín Ceé krupař ve věku 51 roků, narozen 1768. Jeho choť, Anna Ceé narozená roku 1779 zemřela 17.září 1824 ve věků 45 roků.
Poznámka strana 5tá.
Str. 11.
Upomínka na neštastnou operací Anny Ceé čp.125
O této operaci vypravovala její dcéra Antonie Fišerová takto: 16.června 1824 zemřela nám dceružka Anna v stáři 3/4 roku.
17.září 1824 zemřela mi zase matka Anna Ceé v mladistvém věku 45 roku. Takto nás stihl krutý osud …. a pokračuje, moje matka byla postavy malé, ovšem ale vždy byla silná, svěží a krupařila.
Byla ztížená chuděra nezhojitelným neduhem průtrží „říká se má brúch“ zdviháním pytlů. Bolestí byla nucena ulehnouti. Ihned šel rychle posol do Turnova pro Dra. Handla. Brzy přijel, prohlédl jí a řekl: Musí se operovat! Operaci tu předcevzal, avšak ta so nezdařila, prořízl jí střevo. To bylo ovšem i svědky stvrzeno.
Str. 12.
Tato mladá trpitelka Anna Ceé pozorovavše co se stalo, že se blíží poslední hodina jejího života, byla velice dojata! I počala Doktora Handla nazívati “ Mordýři“! Vy jste mě zabili, vy jste mě dodali! Tu ovšem ubývalo ji velmi nápadně síly, slábla- a žila ještě jen 5 hodin a pak smířila se s Bohem, vypustila duši, více nežila! Takto nám to naše matka Antonie Fišerová často vypravovala.
Poznámka. Doktor
Hajnd dříve než-li se k mojí babičce Anně Cee-ové na Trávnika do čp. 125 odebral, byl na obědě u t.zv. „Postříhačů“ čp.149 v hostinci, a přišel k této operaci napilý. On tedy zavinil, že se operace nezdařila.
Str. 13.
Jsou nemoce dědičné? Ano!
Moje starostlivá, šetrná, hodná, matka Antonie Fišerová čp. 125. Roku 1835 podobně byla upoutána na lůžko s toutéž nemoci, kteréž matka Anna Ceé 17.září 1824 podlehla – totiž prútrží!
Ovšem, že tato operace dopadla štastně k níž povolán byl Doktor Macháčka z Jilemice a zdejší Doktor Václav Těšínsky. Já se velmi dobře na ten okamžik ještě dnes co toto moji rodině zaznamenávám 26. února 1894 pamatuji, že když Doktoři přišli, tatínek Michal Fišer nám čtyrem dětem s pláčem řekl: Pojdte ven a modlete se k Bohu, aby nám maminku zachránil! Operace tato se podařila uplně. Avšak ochraný pás, vždy nosila.
Rodina Fišerovská
Rodiče:
Michael Hynek Fišer čp. 125 Žel. Brod narozen 12. V. 1798, ženat v r. 1821, zemřel 19. IX. 1873 Antonie Fišerová rozená Antonie Ceé narozená v r. 1808, zemřela 6. XI. 1863
……..
Svárovská stávka, březen 1870
— † František Bartel z osady Popelnice (Šumburk nad Desnou), 31 let, dělník (zemřel 31.3.1870 na krvácení následkem bodnutí bodákem) † Josef Linhart ze Smržovky 527, 44 let, patentální invalida (zemřel 31.3.1870 na krvácení následkem střelení kulkou) † Jáchym Fišer z Dolního Hamru (dnes Velké Hamry), podle pomníčku 27 let † Josef Pavlata z Horního Hamru 113 (dnes Velké […]
Ohraničení lesa Žernovníka – František Mizera
OHRANIČENÍ LESA ŽERNOVNÍKA – dle zápisků Františka Mizery
Za starších dob spory o hranice urovnávaly se také tím způsobem, že na místa sporná sešla se pochozí komise, která hranice určila a kamennými mezníky označila. Při tom někde bylo zvykem, že na zasazený mezník položen byl mladší chlapec z místa nebo okolí a tu dostal několik mírných ran, aby pak v pamět si vštípil místo, kde se tak stalo a třeba po letech, když by mezník jakýmkoli způsobem zmizel, mohl dosvědčiti, kde kdysi stával.
O tom svědčí německá listina z r. 1780, kterou byly vymezeny hranice lesa Žernovnika u Žel. Brodu (jest ve sbírce pisatele tohoto článku).
V překladě zní:
Vysoce hraběcí Millesimovské sirotčí panství Semily nad Jizerou.
Popis hranic tak zvaného lesa Žernovníka, který 7. července r. 1780 u přítomnosti nás podepsaných na stálou pamět byl učiněn a následovně ohraničen jest:
Počínaje od příkopu neb údolí, kde obecní brodský les přiléhá, odtud poněkud nahoru tam hraničí horecký rychtář Jiří Vít a jeho spolusousedé – tam jest při druhém pařezu jedlovém přes potůček u jednoho skaliska zasazen
1. meznik na jedné straně písmeny H. S. (Herrschaft Semil == panstvi semilské) die panství a na druhé straně pismenem B (= Brod?), který rustikale (pozemky poddaných) děli. Na něm dle starých zavedených obyčejů a pro pamět biti obdržel Karel Lubas 12letý z Jirkova. Odtud 60 kroků jest
2. meznik s týmiz pismeny; na něm pardus dostal Petr Lubas 7letý z Jirkova. Odtud dále 82 kroky jest
3. meznik s týmiz písmeny u pařezu jedlového; na něm pardus dán Josefu Havličkovi 17letému z Jirkova. (Dále uvádím jen mezniky dle pořadi a vzdálenosti; na všech byla uvedená písmena):
4. meznik vzdálen 66 kroků. 5. mezník vzdálen 70 kroků. 6. mezník vzdálen 100 kroků. 7. mezník vzdálen 60 kroků.
8. meznik vzdálen 110 kroků. Na něm dostal pardus Petr Lubas 7lety z Jirkova. Zde konci se hranice a les horeckého Jiřího Vita Odtud pak přes údolí počíná les Mikuláše Šilhána a táhne se k pařezu jedlovému; dále 51 krok jest
9. kámen, na němž biti dostal Václ. Šilhán 16letý z Jirkova. Dále 73 kroky jest
10. meznik, 110 kroků 11. meznik, 50 kr. 12 mezník, 72 kr. 13. meznik (pod malou skalou), 50 kr. 14. mezník (na holé planince), dále 120 kr. 15. mezník (u jedné skály), 57 kr. 16. meznik (mezi většimi skalami), 72 kr. 17, mezník (pod vysokou skalou). 120 kr. 18. meznik (u mokrého bahniska) atd….
26. meznik: zde konči hranice s Danihelem Šilhánem a pro pamět tu biti dostal Jáchym Daniček ve věku 7 let z Jirkova.
27. mezník pardus dostal 5letý Jan Blažek z Jirkova.
36. meznik (na jedné straně označený H. S., na druhé 9): zde se nalézá pole mlynáře Václ. Šilhána a odtud vede již hranice vrchnostenská mezi Semily a Malou Skalou dolů k brodskému obecnimu lesu až tam, odkud ohraničování začalo.
(Latinsky:) Usneseno v záležitosti Žernovnika roku a dne svrchu psaného.
(Podpisy a pečeti):
Václ. Ant. Sauhausz, direktor. Josef Walisch, lesní správce. Jirik Vit, rychtář. Michal Silhan+++. Václav Vit. Norbert Vit.
pozn. les Žernovník – snad nynější Haratina..
Horská Kamenice v urbáři panství Čes. Dubu, Osečné a Frýdštejna 1567 – Jan Hájek
NĚCO Z DĚJIN KAMENICE (HORSKÉ). Dostaly se mi do rukou staré pozemkové knihy panství Frýdštejnského z r. 1571. Budou to asi nejstarší zápisy o Kamenici, a proto dovoluji si je uveřejniti ve Vašem „Sborníku“ pro další badatele o Kamenici.
Kamenice (Horská) byla příslušenstvím panství Frýdštejnského. Urbář panství Českýho Dubu, Osečna, Fridštegna, statek: Sedmi vesnic neb Wiszka s datem 1567 uvádí na pol. 213-218 Kamenici ves s těmito usedlými:
1. Mattieg Rychtarz (Rychtář) odváděl úroku sv. Jirského 12 gr., úr. sv. Jánskýho 4 gr., úr. sv. Havelského 12 gr., 3 slepice nebo 6 gr., 25 vajec nebo 1 gr. 51/2 den., 5 korců ovsa nebo 50 gr., 2 čtvrce semence nebo 4 gr.; celkem 1 kopu 29 gr. 51/2 den.
2. Bartoš Junů odváděl úroku sv. Jiřského 8 gr., úr. sv. Jánského 4 gr., úr. sv. Havelského 8 gr, 4 slepice nebo 8 gr., 20 vajec nebo 1 gr. 3 den., 4 korce ovsa nebo 40 gr., 2 čtvrce semence nebo 4 gr.; celkem 1 kopu 13 gr. 3 den.
3. Petr Kaynowský odváděl úroku sv. Jiřského 6 gr, úr. sv. Jánského 2 gr., úr. sv. Havelského 6 gr., 2 slepice nebo 4 gr., 10 vajec nebo 5 den., 2 korce ovsa nebo 20 gr, 1 čtvrci semence nebo 2 gr.; celkem 40 gr. 5 den.
4. Petr Lubasů odváděl úroku sv. Jiřského 10 gr., úr. sv. Jánského 5 gr, úr. sv. Havelského 10 gr., 4 slepice nebo 8 gr., 15 vajec nebo 1 gr., 1/2 den., 31/2 korce ovsa nebo 35 gr, 2 čtvrce semence nebo 4 gr.; celkem 1 kopu 13 gr. 1/2 den.
5. Jan Malků odváděl úroku sv. Jiřského 8 gr., úr. sv. Jánského 2 gr., úr. sv. Havelského 8 gr., 4 slepice nebo 8 gr., 15 vajec nebo 1 gr. 1/2 den., 3 korce ovsa nebo 30 gr., 2 čtvrce semence nebo 4 gr.; celkem 1 kopu 1 gr. 1/2 den.
6. Matěj Lukášův odváděl úroku sv. Jiřského 6 gr., úr. sv. Jánského 2 gr., úr. sv. Havelského 6 gr., 2 slepice nebo 4 gr., 10 vajec nebo 5 den., 2 korce ovsa nebo 20 gr., 1 čtvrci semence nebo 2 gr.; cel- kem 40 gr. 5 den.
7. Havel Sedlákův odváděl úroku sv. Jiřského 12 gr, úr. sv. Havelského 12 gr., 2 slepice nebo 4 gr., 10 vajec nebo 5 den., 2 korce ovsa nebo 20 gr., 2 čtvrce semence 4 gr.; celkem 52 gr. 5 den.
8. Petr Wanikůw odváděl úroku sv. Jiřského 6 gr., úr. sv. Jánského 3 gr., úr. sv. Havelského 6 gr., 2 slepice nebo 4 gr., 16 vajec nebo 1 gr. 1 den., 21/2 korce ovsa nebo 25 gr., 2 čtvrce semence nebo 4 gr.; celkem 49 gr. 1 den.
9. Petr Sstryczl (Štrycl) odváděl úroku sv. Jiřského 3 gr., úr. sv. Jánského 11/2 gr., úr., sv. Havelského 3 gr., 1 husu krmnou, kleštěnou, nebo 6 gr., 1 slepici nebo 2 gr., 8 vajec nebo 4 den., 11/2 korce ovsa nebo 15 gr., 1 čtvrci semence nebo 2 gr.; celkem 33 gr. 1/2 den.
10. Wytt Wawrzychův (Vavřichů) odváděl úroku sv. Jiřského 12 gr., úr. sv. Jánského 4 gr., úr. sv. Havelského 12 gr., 5 slepic anebo 10 gr., 25 vajec anebo 1 gr. 51/2 den, 5 korců ovsa nebo 50 gr., 3 čtvrce se- mence nebo 6 gr.; celkem 1 kopu 35 gr. 51/2 den.
11. Wawra Gyrákův (Jiráků) odváděl úroku sv. Jiřského 12 gr., úr. sv. Jánského 6 gr., úroku sv. Havelského 12 gr, 4 slepice nebo 8 gr., 20 vajec anebo 1 gr., 3 den., 4 korce ovsa nebo 40 gr., 2 čtvrce semence nebo 4 gr.; celkem 1 kopu 23 gr. 3 den.
12. Waczlav Gyrakův (Jiráků) odváděl úroku sv. Jiřského 12 gr., úr. sv. Jánského 4 gr., úr. sv. Havelského 12 gr., 4 slepice nebo 8 gr., 20 vajec anebo 1 gr., 3 den., 4 korce ovsa nebo 40 gr., 2 čtvrce se- mence 4 gr.; celkem 1 kopu 21 gr. 3 den.
13. Ondra Wawrzinův (Vavřinův) odváděl úroku sv. Jiřského 6 gr., úr. sv. Jánského 3 gr., úr. sv. Havelského 6 gr., 3 slepice nebo 6 gr., 15 vajec. anebo 1 gr. 1/2 den., 21/2 korce ovsa nebo 25 gr., 11/2 čtvrce semence nebo 3 gr.; celkem 50 gr. 1/2 den.
14. Ondrzey Zednyk (Zedník) odváděl úroku sv. Jiřského 21 gr., úr. sv. Ha- velského 21 gr., 4 slepice nebo 8 gr., 2 korce ovsa nebo 20 gr.; celkem 1 kopu 10 gr.
15. Jakub Mlynarz (Mlynář) odváděl úroku sv. Jiřského 161/2 gr., úroku sv. Havelského 161/2 gr., 3 slepice nebo 6 gr., 5 vajec anebo 21/2 den., 1 korec ovsa nebo 10 gr.; celkem 49 gr. 21/2 den.
16. Jan Chalupník odváděl úroku sv. Jiřského 3 gr., úr. sv. Havelského 3 gr.; celkem 6 gr.
17. Krystyna wdova odváděla úroku sv. Jiřského 3 gr., úr. sv. Havelského 3 gr.; celkem 6 gr.
Odvedli tedy poddaní Kameničtí ročně na úroku sv. Jiřském 2 kopy 361/2 gr., na úr. sv. Jánském 401/2 gr., na úr. sv. Havelském 2 kopy 361/2 gr., 1 husu nebo 6 gr., 47 slepic po 2 gr. t. j. 1 kopa 34 gr., 214 vajec po 1/2 den. t. j. 15 gr. 2 den., 44 korců ovsa po 10 gr. t. j. 7 kop 20 gr., 231/2 čtvrce semence po 2 gr. t. j. 47 gr.; celkem tedy 15 kop 55 gr. 51/2 den.
*) Mimo to byli v té vsi povinni kdy a kdekoliv na témž panství na lov choditi, sedláci k stavění potřeby vézti, a ti kteří koní neměli, když se co toho stavělo, pomáhati, přidávati měli, kterážto povinnost za nemalou „zwuol“ se býti pokládala.
V té vsi byli povinni na lukách pod Frydštejnem seno a otavu pomáhati síci, rozstřásti, do kup shrabati, kde se jim poručí, i také ku pivovaru Hodkovskému dříví vézti měli, za tu povinnost se kladlo 7 kop.
V té vsi byla krčma od starodávna výsadní, ve kteréž se pivo turnovské šenkovalo, a platila z 1 sudu vyšenkovaného piva po 6 gr., což do roku učinilo při nejmenším užitku přes 3 kopy.
V té vsi bylo podruhů mužského pohlaví 8 osob, kteří platili své vrchnosti do roka po 2 gr., což činilo 16 gr.
Tito podruzi byli povinni robotou sekati po 2 dnech, což dělá 16 dnů, počítá-li se den po 3 groších, učiní to 48 gr.
Těchto podruhů ženy, počtem 8, byly povinny své vrchnosti bez úplatku po 6 štenicích příze napřísti, tedy 48 šteniků, počital-li se štenik po 2 den., učinilo to 13 gr., 5 den.; celkem tedy 11 kop 17 gr. 5 den.