Rtyně u Jaroměře čp. 25

Číslo popisné 25 se nedochovalo. Bylo zbořeno někdy po roce 2006 (v roce 2006 je na leteckých mapách obce Rtyně ještě vidět – alespoň jeho části).

Objekt byl původně jako jeden velký grunt zapsaný na folii 1 v gruntovní knize Rtyně (1677-1795).

V roce 1714 byl od gruntu oddělen pozemek a na něm postaveno čp. 23 (dnes již nedochované) a v roce 1776 byla oddělena další část pozemku a na něm postaveno čp. 24 (všechny čp. lze vidět na indikačních skicách).

Část stavení čp. 25 (podle starého číslování čp. 17) je podle legendy k indikačním skicám vybarvena červeně – jedno stavení bylo tedy kamenné, zbytek žlutě- je tedy spalný – dřevěný.

Kdo všechno zde v průběhu času bydlel:
V roce 1663 Václav Jaroš koupil selskou živnost od Jarolíma Chmelíka tchána svého. V roce 1699 koupil Václav Jaroš živnost po svém zemřelém otci Václavu Jarošovi. V roce 1714 prodává Václav Jaroš svému bratrovi Danielovi Jarošovi kus místa pro vystavení chalupy a na něm vzniká pozdější čp.23 (podle starého číslování čp. 16). V roce 1717 kupuje Jan Jaroš živnost od svého otce Václava Jaroše. V roce 1733 kupuje živnost Mikuláš Springar po zemřelé Marii Jarošové vdově Jana Jaroše, bude hospodařit, než pravý dědic Daniel Jaroš dospěje. V roce 1739 kupuje živnost Jiří Bílý (manžel Veroniky Jarošovi sestry Daniela Jaroše) od Mikuláše Springara. V roce 1744 kupuje živnost Daniel Jaroš od Jiřího Bílého a konečně se jako právoplatný dědic ujímá otcovského gruntu. V roce 1776 prodává Marie vdova po Danielovi Jarošovi synu svému Václavovi kus místa pro vystavení chalupy a tady vzniká čp. 24 (staré číslování čp. 29). V roce 1787 kupuje Daniel Jaroš živnost od své matky Marie vdovy po Danielovi Jarošovi. V roce 1830 kupuje Daniel Jaroš živnost od otce svého Daniela Jaroše. V roce 1841 kupuje Daniel Jaroš kus pole od Václava Hlavy otce své manželky Anny. (Dále podle kroniky Rtyně). V roce 1856 koupil živnost Josef Jaroš od svého otce Daniela. V roce 1866 kupuje objekt Josef Hofman a jeho manželka Marie Jarošová. Marie Hofmanová roz. Jarošová postupuje pak v roce 1879 polovici objektu svému druhému manželi Janu Barvířovi. A v roce 1881 i druhou polovici. V roce 1923 byla stavební parcela 30 rozdělena na parcelu 30/1 (na ní stálo čp. 25) a na parcelu 30/2 kde vznikl domek čp. 46