Ve starších pramenech je nazýván jako Labau, Syřišťov nebo Kašparova Huť , Hüttendorf, Laba nebo Laaba. Laba mohlo znamenat nivu (Aue ), kde jsme se mohli osvěžit (laben ). Pro správnost této domněnky hovoří jistě jedinečná poloha místa, lučinaté údolí kolem dokola obklopené lesy a horami. Česky se dříve nazývala Syřišťov, podle slova sýřiti. Lidově se nazývá Hüttendorf.
Nejstarší částí obce je Stanovsko. Dá se pokládat za jedno z prvních osídlených míst v celém okolí. Prokazatelně tato část existovala jako samostatná ves pod názvem Stanowska. 30. srpna 1469 Stanovsko zničili husité. Stejný osud v téže době postihl i Jablonec, Maršovice a Jistebsko. V kupní smlouvě mezi panstvím maloskalským a Karlem Wallensteinem z 25. března 1538 jsou vesnice Marssowic, Gistřebsko a Stanowska označeny jako pusté. Název Stanovsko označuje místa – stanoviště, kde lidé číhali na ptáky. Množství ptáků žijících ve zdejších rozsáhlých lesích dalo název řadě míst v okoli Hutě až k Malé Skále. Vesnice sama musela jednu dobu platit zvláštní ptačí daň.
První zmínka o obci Huť je podle urbáře „Úrok z panství semilského a navarovského od soboty po sv. Školastice léta 1581 až do soboty po třech králích léta 1585“ . Zde je zmíněna huť Syrzistauská – bez hospodářů. Huť patřila k panství navarovskému.
Zpráva o skelné huti v Syřišťově. R. 1597 pohání Jan Mlazovský z Těšnice, hejtman J. M. C. panství Kolínského, do soudu komorního Kašpara Širera z Woldenheymu a na huti Labský. Ondřej Bavorovský komorník ohlašuje: Dodal jsem půhonu na huti Labský za Turnovem p. Kašparovi Šírerovi, jemu samému, v sobotu po sr. Matěji [27. února] 1597. (Archiv musejní v Praze, registra komornická 674, 017., přepsáno v Od Ještědu k Troskám ročník 9 str. 95)
Lidové označení Hüttendorf pochází z bývalé sklářské hutě. První huť tu v roce 1558 postavil Johann Schürer von Waldheim. Rodinná hrobka Schürerů obsahuje následující poznámku, týkající se hutě: Anno 1558 postavil sklářskou hut‘ v Laba Hans Schürer von Waldheim. Dále jinou: Moje matka Anna Schürerová se narodila ve sklářské huti Laba Anno 1597, 3. listopadu.
Huť stávala v dnešní části Hof, pod domem čp. 10. Při vykopávkách tu narazili na pozůstatky z doby jejího provozu. Byly nalezeny různé figurky zvířat (koně, labutě ), kousky dutého skla a pod. Většinou to bylo surové zboží. První sklářští dělníci byli Němci a protestanti. Část z nich se usadila na pustém Stanovsku, které roku 1559 už není označováno jako pusté.
Pro nedostatek dřeva byla huť později přemístěna dále do lesa. Druhá sklářská huť stávala půl hodiny cesty severovýchodně od první, napravo od cesty do Beran ve vrchnostenském lese. Místo, kde stála, je ještě dnes zřetelně vidět a všeobecně se mu říká Hüttenplan nebo u staré hutě. U příležitosti slavnosti v Huti 4. až 6. srpna 1923 byl na tomto místě postaven kámen s pamětní deskou, aby si i ti, co budou po nás, mohli připomenout toto místo, kdysi tak důležité pro Huť.
Roku 1679 tuto druhou huť koupil hutmistr Georg Wander. Dle ústního podání k huti patřilo 11 domů, z nichž tři stojí ještě dnes. Na dvou místech poznáme zbořené zdi takových bývalých sklářských domků. K hutím patřil také hut’ský poplužní dvůr. Bývalý panský dům stojí v Huti dodnes; je to hostinec » Zum deutschen Hof« na západ od kaple, který má metr silné zdi. Domy stojící poblíž, jsou bývalé stáje, chlévy a hospodářská stavení. Celý komplex staveb – panský dům, huť, hospodářská stavení a později i kaple byly obehnány plotem, čemuž nasvědčují i dlouhé kamenné sloupy, vykopané při stavbě okresní silnice. Označení Hof a Hofberg mohou pocházet odtud.
Za třicetileté války byl provoz sklářských hutí zcela zastaven. Je však nesporné, že jakmile v kraji zavládla jakás-takás jistota, oheň v huti byl opět zažehnut, Obchody zřejmě šly dobře. Nasvědčuje tomu příznivý vliv na celé okolí. Vesnice Kokonín, Maršovice, Šumburk a Huť vděčí za své postavení v 18. století jen a jen sklářské huti v Huti. Dne 19. února 1712 zemřel Georg Wander ve věku 76 let a byl pohřben v Držkově. O pět let později, 28. října 1717 jeho potomci prodali hut maloskalské vrchnosti a kolem roku 1720 huť zcela zastavila provoz. Poslední doklad o ní nese letopočet 1721. Majitel smržovského panství, jeden z hrabat Desfoursů, přenesl huť na Smržovku, když své pozemky v Huti přenechal Malé skále.
Pozemek, na kterém tato huť stála, patřil až do roku 1662 k panství semilskému. Téhož roku se panství rozdělilo na dvě části a to část semilskou a smržovskou. V roce 1717 jmenovaný pozemek patřil k panství maloskalskému, jehož majitel koupil i Hut‘.
