Petr Jaroš

Narodil jsem se ve Rtyni 29.6.1667 jako syn sedláka Václava Jaroše a jeho manželky Anny rozené Chmelíkovi.

Rtyně je malá obec nedaleko města Jaroměř. Je součástí hořiněveského panství, často je též nazývána jako Ertina nebo Hertin či Hrtynye . První zmínka o Rtyni pochází z roku 1387. Vesnice je vesměs česká. Skrze ves protéká podél cesty potok Skořepka (později zvaný též Rtyňský, Rožnovský nebo oficiálně Jordán). Mírný vršek posetý políčky směrem na Velichovky se nazývá „Pod kamencem“. Pole pod lesíkem směrem na Lítič na severozápadě obce se jmenují „Pod jalovčím“ a „K Lítíči“, políčkům na severu poblíž vsi se říká „Za humny“.

Do kostela na svatby a křty chodíme až do Dubence, cesta je dlouhá asi sedm kilometrů. Hřbitov máme o něco blíž – v Zaloňově, necelé dva kilometry.

V obci je též od starodávna krčma, kde se pivo ze smiřického pivovaru šenkuje.

Nejbližší mlejny jsou v Jaroměři, ve Smiřicích, Černožicích, Lužanech, Jeřicích, mlejn Podhrad pod obcí Hustířany, mlejn Trotina, mlejn Skořípka pod Rožnovem (ověřit mlýny).

Pod obcí Hustířany je také cihelna, která byla postavena v roce 1650.

V Boháňce jsou dva lomy kamene, jeden u vsi, jeden přímo ve vsi. Kámen vrchnost používá na mlýnské kameny, jinší užitek z něj není.

U Habřiny je též vinice, ale v roce 1655 psáno, že je pustá.

V Holohlavech jest špitál, který vrchnost na svoje náklady vedla, ale po 30 ti leté válce byl vypálen a nyní je pustý (1655).

Při dvoře Zderaským v Malých Smiřičkách je obhospodařována chmelnice.

Také je tu několik štěpnic (zřejmě ve významu ovocný sad), největší je ve Smiřicích za zámkem.

Náš grunt, kde otec hospodaří, leží ve středu Rtyně a patří k němu zahrada a několik polí a lesních pozemků zejména v lokalitě nazývané „K Lítíči“ a „Pod Jalovčím“.

Se mnou na gruntu ve Rtyni vyrůstalo 11 sourozenců. Vlastní sestry Dorota, Kateřina, Alžběta a Anna a vlastní bratr Lukáš, který ale v patnácti letech v roce 1686 umírá. Dále nevlastní sourozenci Václav, Matěj a Jan a další nevlastní sourozenci, které měl později otec se Sibylou Shejbalovou (vdovou Václava Charváta) : Mikuláš, Sibyla a Jiří.

Otcovský dům – výřez je z tzv. „císařských otisků“ (mapových souborů pořízených pro Rtyni v roce 1846), grunt Václava Jaroše – čp 25 (podle staršího číslování též 17) je dnes už zbořený. Je vyobrazen u červené číslice 25, černá 30 je číslo parcely. Ke gruntu patří i zeleně vyobrazená zahrada s černě uvedeným No 25. Žlutě znázorněné budovy jsou dřevěné, červené jsou zděné. Polnosti a lesy patřící též ke gruntu jsou viditelné na dalším obrázku (vše s číslem No 25 – Daniel Jaroš).

Dědicem gruntu se po otci stane nejspíše bratr Václav.

Já se často vídám s Dorotkou Bílou od nás ze Rtyně. Seznámili jsme se spolu jako svědci při křtu Jana syna Tomáše Pesounka v květnu roku 1689. Ale domů si jí přivést nemohu, už teď je nás tam plno. Nezbývá, než si našetřit a poohlédnout se po vlastním živobytí.
Pilně šetřím a konečně jsem se dočkal – 22.3.1691 kupuji grunt od nevlastního bratra Jana Jaroše za sumu 278 kop grošů. Zavdati musím 50 kop grošů, ale je mi povoleno tuto sumu rozdělit a při zápise položit jen 10 kop. Purkrecht budu platit po pěti kopách grošů. Ke gruntu patří následující přídavky: 2 kobyly, 1 roční tele, 1 kohout, 2 slepice, 1 vůz, 1 hák s radlicí, 1 pluh, 1 sáně, 2 brány, vidle železný a vidle kopací, 1 kopáč, 1 řezačka s kosířem, provaz vozní, 1 měděnec v kamnech, na poli obilí: pšenice 8 strychů (1 strych cca 2800 m2), žito 12 strychů. Jan si vymínil každoročně 2 věrtele (1 věrtel cca 24,4 litru) pšenice a 2 věrtele žita nechat si odváděti.

Moje stavení, které bratr Jan koupil v roce 1683 od Jana Procházky (původní grunt Jiříka Hoňka), je dvě chalupy od otcova gruntu směrem na sever. Ke gruntu též patří zahrada a polnosti, celkem 1 lán. Zůstanu blízko rodného domu.

Na gruntu je dost dluhů po předchozích vlastnících, ale když dá pánbů, vše splatím. Však na to nebudu sám: dne 1.5.1691 jsem se ve svých 24 letech oženil. Svatba se konala v dubeneckém farním kostele sv. Josefa. Vzal jsem si Dorotku dceru Jiřího Bílého ze Rtyně. Za svědky jsme měli Petra Shejbala, Jiřího Berana a Kateřinu manželku Jana Hlavy.

Ve Rtyni se nám 20.9.1691 narodil první synek. Pojmenovali jsme ho s Dorotkou po dědovi – Václav. Za kmotry mu byl Jan Fidler a Kateřina žena Jana Hlavy.

21.5.1693 se nám narodil druhý synek Jan a po něm přišel 15.6.1697 syn Petr. Ještě bychom si s Dorotkou přáli holčičku.

Zatím se mi daří včas splácet, každý rok pokládám při soudech 10 kop grošů a vyplácím své nápadníky (věřitele). Mimo to na gruntu ještě leží povinnost platit vrchnosti ourok (někdy též suma), státu kontribuci a církvi desátek. A nesmím zapomenout na robotu.

Ourok je odváděn dvakrát ročně ve dvou stejných splátkách (svatojirský a svatohavelský) a vybírá ho rychtář. Pravidelný je také ourok naturální. Na mém gruntu je vyměřeno odvádět 1 kopu 31 grošů dvakrát ročně (na Sv. Jiří (24.dubna) a na Sv. Havla (16.října)). Dále odvádím (už jen jedenkrát do roka) 1 plec, 1 a ½ slepice, 1 a ½ kapouna a 1 odúmrtní husu a 1 odúmrtní slepici. Kromě toho pak podle urbáře smiřického panství z roku 1655 jsem nucen sypat na panskou obilnici ve Smiřicích 8 korců pšenice ročně za cenu určenou panstvím.

Nejvíce nás všechny zatěžuje kontribuce. Kontribuce je daň, kterou vrchnost vybírá pro stát, je povolována stavovskými sněmy a slouží pro vydržování vojska, pro vydržování dvora a pro vydržování země a úřednictva. Kontribuce je daň pozemková, placená za osedlého a kdysi dávno byla vybírána pouze před korunovací krále, nebo pokud král vdával dceru. V roce 1654 byla vydána tzv. Berní rula, podle které má být kontribuce spravedlivě vyměřena. Nyní se platí kontribuce každoročně (někdy i několikrát ročně). Také její výše se každý rok mění. Ještě v roce 1691, když jsem grunt koupil, odváděl jsem na kontribuci cca 25 zlatých (cca 21 a půl kopy grošů). V roce 1697 platím na kontribuci již cca 45 zlatých!

Další velkou zátěží je robota – ta je vztažena vždy na grunt. Pokud má sedlák povinnost robotovat 3 dny v týdnu, znamená to, že se roboty nemusí účastnit po 3 dny v týdnu on sám osobně, ale může za sebe poslat kohokoliv jiného (např. čeledína). Robota je buď pěší, nebo s potahem. Na našem gruntu leží robota s potahem.

Od roku 1680 je robota upravena robotním patentem císaře Leopolda. Vydal ho po selském povstání v roce 1680 (to proběhlo hlavně na severu a západu Čech). Patent zakázal roboty ve dny sváteční a nedělní. Pro místa, kde roboty nebyly od starodávna náležitě vyměřeny (urbáři, smlouvami nebo na základě starobylých obyčejů a zvyklostí), stanovil patent robotní povinnost v rozsahu nejvýše tří dnů v týdnu (cca 150 dní v roce). Toto omezení však neplatí pro dobu žní, senoseče ani v případě protržení hrází nebo vyskytnutí jiného nenadálého nebezpečí. Při „dalekých fůrách“ měly být poddaným hrazeny útraty, opatřena strava a o čas strávený cestou jim měla být povinná robota snížena. Na splnění robotních povinností dohlíží purkrabí, zastupuje ho šafář, pojezdný a drábové.

K hlavním robotním činnostem patří veškeré polní práce kromě žatvy (ta je obvykle placená, na rozdíl od orby, vláčení, výsevu, okopávání, sklizně a sušení sena). Kromě toho je často nutno provádět údržbářské a renovační práce na statcích vrchnosti, při opravě cest, mostů, hospodářských budov. Je třeba také kydat a rozhazovat hnůj, rozbíjet hroudy a vybírat kamenů na poli, opravovat rybníky, konat práce na chmelnicích a štěpnicích, při honech naháněli panstvu zvěř. Česat chmel, trhat ovoce, ale také listí pro ovce, sbírali oříšky, houby, kmín, hlemýždě. Některé práce, za které se jim pak připisují robotní dny, se mohou konat doma – například vykrmovat drůbež, prasata a dobytek vůbec, příst, bílit plátno, vyrábět šindele. Velmi žádanou a potřebnou službou je dopravní obsluha, tedy robota s potahy. Zajišťuje se jí dálková i místní přeprava nákladů.

Ročně tedy platím 10 kop grošů závdavek za grunt (později sníženo ročně na 5 kop grošů). Grunt tedy budu splácet asi 45 let, než všechny vyplatím. Pak ročně zaplatím 3 kopy grošů za ourok a dalších asi 38 kop grošů za kontribuci. Celkem tedy musím každý rok vydělat alespoň 51 kop grošů.

Pak platíme ještě další poplatky za křest, za ohlášky, za svatbu, za pohřeb – za křest např. 10 grošů, za skromný pohřeb 10 grošů.

Jak se říká: “ Sedlák je jako vrba. Čím víc ji rveš, tím víc roste….“