Matěj Jaroš

Potok Skořepka, kde lovíme raky… Rtyně.. Moje rodná ves… Vzpomínky na dětství…

Tatínek zemřel ve svých dvaačtyřiceti letech – 15.4.1735. Byly mi čtyři roky. Po vesnici se říká, že je grunt prokletý – další hospodář na něm zemřel mladý.

Dluhy na gruntu se množí a platby váznou. 1736 pro nemožnost neplatíme nic,

1738 opět není při soudech na zaplacení. Ani rok 1739 nebyl lepší, v gruntovnici je opět zápis: pro chudobu neklade nic.

Maminka se 24.1.1740 znovu vdala, vzala si vdovce Mikuláše Springera ze Rtyně a převádí na něj v roce 1741 grunt. Snad s novým hospodářem bude vše lepší.

Rok 1740 byl pro Čechy – zejména ty východní – bouřlivý.

20. září 1740 opustil tehdejší svět císař Karel VI., poslední mužský příslušník habsburského rodu a v dědičných zemích se chopila vlády nejstarší dcera zesnulého císaře Marie Terezie. Tehdejší mocnáři se chtěli o země rakouské, uherské a české rozdělit, ženu v čele státu neuznávali. A tak Prusové, Sasové, Bavoři i Francouzi obrátili svá vojska do Čech. Hradecký kraj ležel na hranici s Pruskem a právě pruské vojsko sem několikrát vtrhlo. Prusové jsou v roce 1741 ve Dvoře Králové. Město Hradec Králové bylo vyplundrováno pruskou armádou, shořela polovina města. I ve všech vsích vojska rabovala, mladí hoši byli násilně odvádění do pruského vojska. Pruské oddíly dům od domu zabavovaly vše, co se mohlo hodit vojákům i koním. Pruské vojsko v roce 1742 odtáhlo a vystřídalo je vojsko rakouské. Ale ani vojsko vlastní se na vsích nechová lépe – žádají potravu pro lidi a koně, stodoly pro vojáky, stáje pro zvířata, někdy i peníze. V roce 1742 se opět v Hradci začaly šířit poplašné zprávy o dalším příchodu Prusů. Hradečtí studenti se rozprchli před hrozbou naverbování, odešla i rakouská vojenská posádka. Přišla zpráva, že Prusové jsou v Jaroměři, pak opět dorazili do Hradce. Koncem roku 1745 uzavřela Marie Terezie s Fridrichem II. mír.

My jsme ale naštěstí všichni tato divoká léta ve zdraví přežili.

Já se 27.10.1754 oženil s Kateřinou dcerou Jiřího Kulhánka. Za svědky nám byli Václav Jaroš ze Rtyně a Anna Jakuba Homolky z Vřešťova. Svatební obřad se konal v Chotěborkách v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Veselka pak se pořádala ve Vřešťově, na gruntu, kde Kateřina vyrůstala.

Měsíc nato se ve Vřešťově oženil i můj starší bratr Jiří s Annou dcerou Jakuba Homolky, která byla na svatbě mojí Kateřině za svědka. Spolu pak hospodařili na gruntu ve Rtyni.

I můj nejmladší bratr Mikuláš si našel nevěstu ve Vřešťově, dne 27.1.1761 se tu oženil s Dorotou dcerou zemřelého Václava Fejkise a na šestnáct let se ve Vřešťově ujímá gruntu po Václavu Fejkisovi (čp.35/39). (Doplnit kde pak dál hospodaří podle novějších GK)

Moje žena Kateřina se narodila 9.4.1735 ve Velkém Vřešťově, jakožto nejmladší dcera Jiřího Kulhánka zdědila po svém otci grunt č. 9 a ten nechala převést na mne. V gruntovní knize je o tom zápis:

„Léta panie 1754 dne 9.decembris (prosince) ponievadcz Kateřina pozůstalá dcera po nebožtíkovi Jiřím Kulhánkovi jakožto dědiczka nyní dospělého wieku dosáhla a za Matieje Jaroshe se provdala. Pročež ona z manželské lásky tuto živnost jemu, Matiejovi Jaroshovi jakozto swemu manželi, se vším příslušenstvím prodala.“

A tak jsem se stal hospodářem ve Velkém Vřešťově.

Vřešťov (někdy též Břešťov nebo Bürglitz) se skládá z Velkého Vřešťova (něm. Gross-Bürglitz) a Malého Vřešťova (něm. Klein-Bürglitz). Rozdělen je říčkou Trotinou – Malý Vřešťov leží na levém břehu pod „Hradem (někdy též Pod Zámkem)“. Hrad Vřešťov, podle kterého je obec pojmenována byl prý postaven někdy ke konci 13. století Mutinou Vřešťovským, nyní jsou z něj už jen trosky, které si lidé jako stavební materiál rozebírají.

Městys Vřešťov náleží potomkům Ferdinanda Leopolda Šporka. Konají se tu výroční dobytčí trhy.

Uprostřed náměstí na vyvýšeném místě, osazeném řadou lip a kaštanů stojí prý již od roku 1378 chrám „Všech Svatých“. Kostel kolem roku 1720 vyhořel a s ním i městečko.

V dolejší části náměstí (pod kovárnou) stojí pranýř, k němuž jsou odsouzenci a nepoctivci přivazováni ke dvěma železným kruhům a vystaveni posměchu a nadávkám ctnostných obyvatel a trestáni karabáčem či rákoskou.

Na kopci směrem ku vsi Skála prý dříve stávala i šibenice, kopec se podle toho nazývá šibeniční, ale ta nyní již není používaná. Místo toho je šibenice v Žírči u Dvora Králové.

V Malém Vřešťově u mlýna (pod Dubím) se nachází pramen s železitou vodou. Je zde také panský ovčín, má číslo 3.

Podél cestičky do Vilantic pod Koletinou rozkvétá každoročně v červenci hořečková stráň.

Pod panskou bažantnicí je směrem k Žíželevsi „Jílový“ rybník a nad rybníkem na kopci stávalo prastaré hradiště.

Patnáctého září 1755 se nám ve Vřešťově narodila první dceruška – Marie. Za kmotru jí šla Marie manželka Karla Tichýho (svědkové Anna manželka Václava Uhlíka a Tobiáš Petera). Pokřtěna byla v Chotěborkách.

A přišly opět války, dnes nazývané jako války o dědictví rakouské, ta první vyvolaná v roce 1756 nazývaná jako válka sedmiletá. Podle toho, jak se vyvíjela válečná situace, procházely tu zase armády obou stran.

V dubnu 1757 byl ve městě Miletíně pruský hlavní stan – nejvyšší velitel Schwerin bydlel v zámku, ostatní důstojníci na faře.

Do válečných útrap se nám narodila další dcerka Kateřina 29.9.1757. Za kmotru jí byla Anna manželka Tobiáše Petery (svědkové Marie manželka hospodáře Karla Tichýho a Václav Uhlík).

Ubytování vojsk způsobovalo obyvatelstvo nepředstavitelné obtíže. V létě 1758 rozložil armádu na návrší západně od Jaroměře rakouský maršál Leopolda Daun. Hlavní stan se nacházel v Hoříněvsi. Vojska plenila po okolí. Hořely stodoly i některé obytné domy od Semonic až po Neděliště.

Obyvatelé okolních vsí a měst museli odvádět zásoby, ve městě Miletín byly zřízeny čtyři vojenské lazarety, ze kterých se šířily nakažlivé nemoci mezi lid – od února do června toho roku zemřelo v Miletíně 681 lidí, vojáků i místních obyvatel, takže musel být zřízen zvláštní hřbitov za panským dvorem nad rybníkem Penížkem.

V červenci 1758 postoupil maršál Daun přes Rtyni a Jaroměř dále na sever na Českou Skalici kde se střetli s pruskými jednotkami. Prusové ustoupili dále na sever.

9.10.1760 přišlo na svět naše třetí děťátko synek Václav. Za kmotra mu byl Václav ?? (svědkové Václav Uhlík, Anna Tobiáše Petery manželka).

Lidé byli vysíleni neustálým strachem a hladem. Vojska táhnou tam a zpět. Hlad je všudypřítomný. 1.7.1761 nám umírá mladší dcerka Kateřina. Pohřbena byla v Chotěborkách.

V červenci 1762 vtrhl do východních Čech nepočetný oddíl pruských kozáků. Tato skupina v pěti dnech vyrabovala Trutnov, Jaroměř a Hradec Králové, pak Miletín, Jičín, Paku a Hostinné. Nastala velká drahota a znovu přišel hlad. 15.2.1763 konečně skončila sedmiletá válka.

5.7.1764 se narodil náš Jan, za kmotra mu šel Jan Hájek (svědkové Martin Skořepa, Cecilie po Václavovi Skořepovi vdova). Po něm 8.8.1766 se narodila dcerka Anna. Kmotrou jí byla Cecilie manželka Jana Hanáčka (svědkové Martin Skořepa, Marie manželka Jana Hájka)

5.5.1768 se narodil syn Matěj. Za kmotra mu byl Jan Hájek (svědkové Martin Skořepa a Cecilie manželka Jana Hanáčka). Byl však slabý a za čtrnáct dní zemřel. Toho roku umírá i moje maminka ve Rtyni.

Na další dva roky nikdo v Čechách nikdy nezapomene. Léta 1769 a 1770 byla velice neúrodná. Ani předchozí roky se úrodě příliš nedařilo, bylo příliš deštivo a vlhko, v roce 1764 povodně. Po deštivém listopadu roku 1769 přišla mírná zima a sněhu napadlo až v březnu. Ten vydržel až do půlky dubna. Pak přišla květnová sucha, která na polích způsobila další ztráty. Ceny obilí závratně stoupaly.

Na jaře 1771 sníh a mrazy znovu trvaly až do konce dubna. Od května do června nastala zase hrozná sucha. V červnu se objevily zase přívalové deště a záplavy. Ceny obilí se za dva roky vyšplhaly na pětinásobek. Nebyla ani píce pro dobytek. Nouze klepala všude na dveře. Lidé neměli na živobytí a pomáhali si žebrotou. Venkovský lid se živil otrubami a v nouzi i nejrozmanitějšími travinami. Chudí žili o vařených kopřivách a lebedě..

V českých zemích nastal hladomor. Od ledna do srpna prý v Čechách pomřelo 205 000 osob (asi 10% obyvatel).

Do té vší bídy se nám narodil 20.8.1769 další syn. Pojmenovali jsme ho znovu Matěj. Za kmotra mu byl Václav Hájek (svědkové Martin Skořepa a Cecilie manželka Jana Hamáčka) Hlad a nouze si ale i u nás vybraly svou daň a Matěj nám 4.3.1770 umírá. S ním odešla na věčnost i naše drahá Anička – 6.3.1770.

V únoru 1770 uzákonila císařovna Marie Terezie číslování domů ve všech obcích. Ve Vřešťově se číslování začalo od poloviny února používat. Náš grunt dostal číslo čp.9.

25.4.1771 přišel ve Vřešťově čp. 9 na svět náš synek Jiří. Kmotrem mu byl Martin Skořepa (svědkové Jan Hájek a Cecilie manželka Jana Hamáčka). Chlapec se zdá být odolný a období hladu přežívá.

Když se zpráva o hladomoru v Čechách donesla až do Vídně, Josef II., který už v mnoha věcech zastupoval svoji matku Marii Terezii, vydal se do Čech, aby se na vlastní oči přesvědčil o stavu poddaných. Shledal, že poměry jsou ještě horší, než očekával. Ve vsích byl hlad, nemoci, na cestách a silnicích ležela nepohřbená těla hladem zemřelých lidí. Josef II. se staral o rychlou nápravu a pomoc, především dovozem obilí do Čech a velikými půjčkami ze státní pokladny na výpomoc hospodářům. Hladu učinila konec teprve požehnaná úroda léta 1772.

Kateřina se nám narodila 15.3.1773. Za kmotru jí byla Kateřina Skořepová (svědek Jan Hájek). Bohužel Kateřina 2.4.1773 také umírá.

Dalšího syna jsme zase pojmenovali Matěj. Narodil se 20.7.1774. Za kmotra byl Jan Hájek (svědkové Martin Skořepa a Cecilie manželka Jana Hamáčka). Doufali jsme, že potřetí už nám ho Pán Bůh nevezme. Ale po nedožitém měsíci (1.8.1774) si ho zavolal k sobě.

V létě 1773 byl zrušen Jezuitský řád, který v mnoha obcích zajištoval vyučování v latinských školách. Majetek jezuitů měl umožnit nové školské reformy.

Koncem roku 1774 byl vydán Všeobecný školní řád. Podle něj měl být každý člověk svého stavu a povolání vyučen. Školy měly být uspořádány jako nižší: jednotřídní nebo dvojtřídní školy triviální, zakládané na vesnicích (farních) a v menších městečkách, kde žilo 80-100 dětí. Zde se učilo třem základním předmětům – čtení, psaní a počítání včetně základních pracovních a hospodářských znalostí. Ve větších městech byly zakládány trojtřídní hlavní školy, zde se učilo jen německy. Nejvyšší stupeň tvořily školy normální, zakládané v hlavních městech (v Praze i Brně roku 1775), které vychovávaly i učitele.

Zimní kurz na venkovských školách začínal 1. prosince a trval až do konce března. Letní kurz začínal pondělkem po první neděli velikonoční a končil koncem září. Školy poskytovaly vzdělání nejen chlapcům, ale také dívkám. Jenže kdo bude pracovat na poli a kolem dobytka, když budou všechny děti ve škole? A tak pracující žáci od devíti do dvanácti let byli proto osvobozeni od školní docházky. Škola ve Vřešťově je jednotřídní, vyučováno je lidmi různého povolání, ale ne opravdovými učiteli. Vyučuje se po domech, zámožnější posílají děti do školy do Lanžova nebo do Chotěborek.

Od roku 1771 se začínají objevovat v Čechách první selská povstání. Marie Terezie rozhodla o ustavení urbariální komise, jež by provedla úpravu povinností poddaných vůči vrchnostem; vláda považovala za únosnou třídenní robotu v týdnu, vrchnosti prosazovaly až šestidenní robotu. Šest dní v týdnu na panském!! A kdy se budu starat o vlastní pole a grunt?

Po období hladomoru se zem jen pozvolna vzpamatovává. Po českém venkově začíná kolovat fáma, že vrchnost tají existenci tzv. Zlatého patentu, ve kterém dal císař Josef II. nevolníkům svobodu. Od začátku roku 1775 se objevuje řada selských povstání. Nás zasáhlo selské guberno, které vedl svobodný rychtář a hostinský Antonín Nývlt z obce Rtyně v Podkrkonoší z náchodského panství. Jeho počáteční snaha o vyjednávání a nepodněcování k násilí se s narůstajícím množstvím povstalců nedaří. Jsou přepadány zámky a vrchnostenské kanceláře, kde houfy vzbouřenců demolují zařízení a výbavu, vyjídají sklepy, pijí zásoby piva a vína. Povstalci táhnou ku Praze, chtějí jednat o robotních požadavcích. V Praze jsou povstalci vojskem poraženi a zajati, Antonín Nývlt je zajat na Náchodském zámku. Marie Terezie dává generální pardon těm povstalcům, kteří se vrátí domů a slíbí poslušnost.

V srpnu 1775 Marie Terezie vydala v důsledku selských povstání další obotní patent pro Čechy, který rozdělil poddané do 11 robotních tříd podle majetku. Toto rozdělení se pak stalo základem pro berní zatížení poddaných: od podruhů, kteří nevlastnili půdu, neplatili tedy žádnou daň a měli konat robotu 13 dnů ročně, až po sedláky, kteří platili 42 zlatých 45 krejcarů roční kontribuce a týdně museli konat třídenní robotu se čtyřmi kusy potažního dobytka a mimo to ještě pěší robotu jednou osobou tři dny v týdnu v době od 16. května do 28. září. Současně byla stanovena délka robotního pracovního dne: v zimě na 8 hodin, v létě na 12 hodin včetně přestávky na oběd a na cestu do práce a z práce. Reforma přinesla úlevu hlavně sedlákům – robotních povinností jim ubylo až o polovinu. Poddaní si mohli zvolit, zda zůstanou u starých povinností, nebo přijmou novou úpravu.

Já jsem si na našem gruntu vybral zůstat u starých robotních povinností – jednou týdně jeden a půl dne orat s párem koní a 3 dny v týdnu ručních prací. Na kontribuci odvádím 12 zlatých a 18 krejcarů ročně.

Po Čechách se rozšiřuje nová plodina – brambory. Marie Terezie nechala po předchozím hladomoru dovézt značné množství brambor z Pruska, aby podpořila jejich pěstování. Lidé je nazývají zemská jablka – zemáky nebo erdteple. Nejprve ve veliké ošklivosti mnozí je měli a smích sobě z nich činili, ba v ústa svá jej vzíti nechtěli, pravíce, že jest to svinská strava. Ale postupně přichází na to, že když člověk má brambory, nepotřebuje chleba, a je bezpečný před jakýmkoliv hladem.

Matěj se narodil 5.2.1776. Kmotrem mu byl Martin Skořepa (svědkové Jan Hájek a Cecilie manželka Jana Hamáčka). Ani na počtvrté však Matěje mít nebudeme. Zemřel 12.11.1776.

23.2.1778 se narodila dcerka Kateřina. Za kmotru jí šla Kateřina Skořepová (svědkové Jiří Svoboda a Cecilie manželka Jana Hamáčka).

V červenci 1778 velká pruská armáda překročila u Náchoda severovýchodní hranice Čech; tím začala válka bramborová, toto označení získala pro krátké trvání a nevýraznou bojovou činnost. Postup Prusů se zarazil o obrannou linii rakouského vojska, jejímiž hlavními body byly Hradec Králové, Jaroměř a Jičín. Mimo drobnější šarvátky nedošlo k vážnějšímu boji. Přesto vojska utrpěla vážné ztráty, za ty mohly zejména epidemie.

Do vesnice, kde studna sloužila pro několik desítek lidí a pár kusů hospodářského zvířectva, přišlo několik stovek ozbrojenců. Zabavovali jídlo a píci. V srpnu a září se objevila epidemie úplavice. Mnoho lidí pomřelo.

V roku 1779 byl uzavřen Těšínský mír.

9.5.1779 se nám vdává nejstarší dcerka Marie. Bere si Matěje Novotného z Vřešťova. Veselka se koná na čísle 46, u Novotných, tam po svatbě i bydlí a vychovávají děti.

9.9.1780 umírá moje Kateřina ve věku nedožitých 44 let. Maminka našich dětí…. Nejstarší dceři Marii je v té době 25 a je již vdaná, Václavovi je 20, Janovi je 16 let, Jiřímu je devět a Kateřině dva roky, zbytek z našich dvanácti dětí nepřežil bídu, hlad a nemoci. Grunt zůstal bez hospodyně. Nejstarší dcera Marie má již své hospodářství a malou holčičku.

A tak se 24.5.1781 znovu žením. Je třeba, aby se někdo postaral o maličkou Kateřinu. Beru si Dorotu dceru zemřelého Václava Uhlíka z Vřešťova. Svatbu máme v Chotěborkách, veselku ve Vřešťově na čísle 9 – u nás na gruntu. Za svědky nám šli Jan Uhlík a Matěj Všetečka.

V říjnu 1781 vydává císař Franz Josef toleranční patent, umožňuje tak v Čechách krom náboženství katolického i náboženství protestantské, pravoslavné a helvétské. V listopadu nato vydává dlouho očekávaný patent o zrušení nevolnictví – poddaní mohou uzavírat manželství, svobodně opouštět panství a hledat zaměstnání dle libosti, mají možnost vysílat své děti na studia a na řemesla vše bez povolení milostivé vrchnosti. Zachována však zatím stále zůstala robota.

Pro náš grunt zůstává stále robota jeden a půl dne týdně s dvěma koňmi, a tři dny týdně pěší robota – znamená to, že celkem 4 a půl dne týdně musí jeden člověk z gruntu jít pracovat na panském.

A co moje rodná Rtyně? Mikuláš Springar, můj otčím, na gruntu hospodařil až do roku 1753, kdy zemřel, po něm grunt vedla znovuovdovělá matka. Od ní pak podědil v roce 1755 hospodářství můj starší bratr Jiří. Bratr Jiří ve Rtyni pohřbil tři manželky a dal život devíti dětem. Na gruntu má hodně dluhů a tak se ze všech sil snaží platit..

Bratr Mikuláš se přiženil do Vřešťova na čp. 35/39 a s manželkou Dorotou se jim tu narodilo šest dětí. Bratr Václav žije v Semonicích (lze nějak blíže doložit? Nebo je to již Václav strýc?)

Pro nestálost zdraví a sešlost věku prodávám 18.11.1784 živnost (grunt č.9) svému synu Janovi za trhovou sumu tři sta zlatých. Je mi padesát tři let.