Kniha Instrukcí kostelnikům na panství Rohozeckém z roku 1646 byla nalezena roku 1943 v archivním depositu bývalé pracovny patronátního účetního, děkana Jana Hájka na zámku Hrubém Rohozci. Jest dosud nejstarší známou knihou týkající se Železného Brodu vůbec. Knížka sama jest nevelká, půlkvartového formátu, rozměrů 10,5 X 2 X 3,8 cm. Obsahuje celkem 76 listů a 20 listů, které byly vyříznuty, takže po nich zůstaly ve hřbetě jen nepatrné zbytky. Původně obsahovala tedy kniha 96 listů, svázaných ve dvanácti složkách po osmi čtvrtarších. Papír je silný, ruční a na filigránu nese dvouhlavého orla s korunou, z jehož zobáků vyčnívají dlouhé jazyky a jenž má na prsou srdcovitý štítek s písmenem K. Rozměry filigránu jsou 8,5 X 3 cm. Podélné pruhy jsou nestejné hustoty (2,5-3,9 cm).
Kniha byla původně svázána do silných lepenkových desek potažených hnědou koží, jež se zavazovaly čtyřmi řemínky. Nyní zbývá z vazby pouze vrchní deska, jež nese vtlačovanou ornamentální a geometrickou výzdobu, ale je silně porušena opotřebováním, plísní a červotoči. Přídeští je bez ozdob a bylo slepeno ze tří listů téhož papíru, z něhož je celá kniha. Je odtržené od desky a silně poškozené.
Z celé knihy je popsána pouze velmi malá část, totiž pět listů plně a tři částečně, kromě oněch vyříznutých, které byly, jak se zdá, aspoň z větší části všechny po- psány. Ostatní listy jsou úplně čisté, jen na okrajích po- někud poškozené. Vazba ovšem je velmi volná.
Rukopis začíná vlastně již na přídeští, v jehož horní šestině je napsáno:
Pana boha wssemohau
cyho stworitele
Cose Libi bohu (nečitelné slovo)
Pak následuje prázdný list (str. 1. a 2.), nyní zcela uvolněný. Na dalších listech (str. 3., 4., 5., 6., 7. a první čtvrti na 8.) jsou vlastní instrukce, velmi pečlivě a kaligraficky psané. Nadpisy a první (někdy i další) řádky odstavců jsou psány písmem dvojnásobně velikým, pravopis je spřežkový, diakritická znaménka většinou chybějí nebo je jich užíváno nesprávně. Vše je psáno dobrým černým. inkoustem, jímž je napsán i vlastnoruční podpis hejtmanův na konci.
Další list (str. 9. a 10.) je opět zcela prázdný a právě tak i první strana (11.) následujícího listu. Na rubu téhož (str. 12.) pak je v horní třetině seznam přifařených obci.
Tento zápis, jakož i zápis na str. 13. (str. 14. je prázdná), 15. a 16. je psán však jiným inkoustem, světlejším. sice též částečně kaligraficky s vyznačením nadpisu dvojnásobnou výškou písmen, ale pravděpodobně jinou rukou. Běžné zápisy o příjmech jsou již psány obyčejným písmem rychlopisným.
Následujících 20 listů (str. 17.56.) je vyříznuto. Dle zbytků při hřbetu, na nichž jsou vidět zlomky písma, je možno ovšem se všemi výhradami soudit, že snad pouze první stránka (17.) je psána týmž rukopisem jako strany předcházející, kdežto rukopis na stránkách dalších (18.24.) je psán již opět inkoustem tmavším a jednotlivé tahy připomínají spíš ruku pisatele, který psal na str. 117. Následující strany (25.56.) jsou popsány drobným charakteristickým písmem, které najdeme i na poslední zachované stránce (57.) a jež dle podpisu stejně psaného patří pisateli Václavu Ludvíku Šimonovskému, který tento zápis dokončil roku 1677. Inkoust je opět tmavší, ale ne tak černý jako na počátku knihy, písmo rychlopisné. Kromě výše uvedeného pisatele je na samém do- lením okraji stránky velmi vybledlým inkoustem podepsán Georg F. Seman Curatus a na pravém okraji jsou dvě malé, značně porušené pečeti.
Na rubu tohoto listu (stránka 58.) je v dolení třetině německý zápis libereckého vikáře Josefa Pažauta z roku 1840 o nálezu této knihy v loukovském farním archivu a o její neúplnosti. Připojená pečeť tohoto vikáře odpovídá jeho pečeti na str. 3., jež dvojitou červenou šňůrkou svazují zbylé popsané listy. Obě pečeti jsou hodně poškozené.
Pak následuje řada listú prázdných a při prvním opisu se soudilo, že jsou již prázdné všechny. Teprve při důkladném prozkoumání knihy se přišlo na to, že na rubu 78. listu (str. 156.) je v hornich dvou třetinách ještě zá- pis o úrocích s polí a luk, jehož rukopis i inkoust je opět jiný a snad by se mohl shodovati pouze s oněmi zbytky rukopisu na uříznutých listech (str. 18.-24.), jak uvedeno výše. Obsahuje tudíž tato kniha celkem čtvero rukopisů, z nichž pouze dva jsou přímo datovány a to první rokem 1646, druhý rokem 1677. Zdá se velmi pravděpodobným, že zápisy psané druhými dvěma rukopisy byly pořízeny v době, ohraničené výše uvedenými daty tedy mezi rokem 1646 a 1677. Jest to pravděpodobné i přes to, že zápisy pořízené světlejším inkoustem obsahují údaje od roku 1621, neboť by ve svázané knize mohly jinak sotva následovat po zápisech mladších.
Celkově se dá z tohoto nejstaršího železnobrodského rukopisu usuzovat následovně:
V roce 1646 se již po přestálých pohromách válečných poměry v Železném Brodě tak ustálily, že mohlo býti při- kročeno opět k zavádění bývalého pořádku. Snad už tehdy nebo brzy potom byl obnoven nebo aspoň opraven i kostel neví se totiž zatím do jaké míry byl při švédském požáru v roce 1643 zničena do města se začali stěhovat noví osadnici, kteří je pomalu snad doslovně vyhrabávali z trosek a popela.
Poněvadž při onom požáru pravděpodobně vzaly za své i všechny knihy a dokumenty městské i kostelní, uznala asi pravděpodobně vrchnost za nutné navázati na doby před touto pohromou a poříditi snad podle záznamů na Hrubém Rohozci či pouze podle údajů pamětníků knihy nové, v našem případě nové Počty zádušní. Prakticky a prozíravě dala v čelo nové knihy vepsati, řád čili Instrukci pro správce zádušního jmění, jimiž kostelníci tehdy ve skutečnosti byli, a kromě toho také osady k železnobrodské farnosti náležející a seznam kostelního inventáře.
Zdá se velmi pravděpodobné, že kniha s vepsanými instrukcemi přišla z Rohozce a v Železném Brodě či spíše na faře ve Bzí, k níž tenkráte Železný Brod s celou svou. farností náležel, bylo do ní zapisováno dále. Proč se začalo právě rokem 1621, je ovšem záhadou. Nezdá se totiž pravděpodobné, že by již tehdy (r. 1646) byly v Železném Brodě okolnosti tak příznivé, aby zde mohly býti zádušní účty vedeny přímo. Poslední zápis z roku 1677 je sice datován v městě Železném Brodě nad Jizerou, ale to už je o víc než 30 let později!
Pak nám zbývají ještě dvě záhady, které se však sotva kdy podaří vysvětlit: Kdo, kdy a proč vyřezal oněch 20 listů a jakým způsobem se tato kniha dostala do loukovského farního archivu? Pokládám ovšem za nejpravděpodobnější, že tu jde o Loukov u Semil..
Na první otázku je velmi pravděpodobná stručná odpověď, že to byl asi někdo, komu velmi záleželo, aby zápisy od roku 1622-1677 zmizely. Snad dlužník, který se tímto způsobem chtěl zbavit dluhu, nebo nepoctivý kostelník, který svou nepoctivost chtěl takto krýt. At to byl však kdokoliv, připravil nás tím o nesmírně důležitý pramen. který bude sotva kdy něčím jiným nahrazen. Historie Železného Brodu postrádá z první poloviny XVII. stol. a doby starší pramenů vůbec a z druhé poloviny jich má velmi poskrovnu. Tyto zápisy by nám tudíž byly velmi prospěly! Byly vyříznuty pravděpodobně již ve století XVII., neboť později by na nich měl sotva kdo nějaký zájem. A že se zničení jejich dělo z určitého úmyslu, je patrno i z toho, že byly odstraněny právě jen ony důležité staré zápisy účetní, kdežto jinak kniha zůstala ne- porušena.
Na druhou otázku je vůbec těžká odpověď. Ale pravděpodobně byla kniha na loukovskou faru kdysi zapůjčena a po smrti nebo odchodu vypůjčovatele zůstala tam. Stávalo se tak a snad i stává dosud velmi často. Tak se také dostala z fary železnobrodské, kam vlastně patří, do Hrubého Rohozce, odkud byla laskavosti patronátní správy do Železného Brodu zapůjčena ke studiu.
Připojený přepis je doslovné znění originálu, převedené pouze do novodobého pravopisu. Stránkování odpovídá originálu, kde však označeno není, a výše uvedeným poznámkám. Záhlaví k Instrukcím a seznam osad železnobrodské farnosti je přepsán v původní úpravě i v původním pravopise.
Instrukczy Kostelnikum Na Panstwi Rohozeczkem Od Vrozeneho Pana Danyele Ssycze, toho Cžiasu Hegtmana Panstwi Rohozeczkeho a Semilskeho, Wydaná. Wedle kterežto Instrukczy. Kostelniczy nynegssy ybudauczy. Přži swych powinnostech. gakotake y wssyczkni Osadni kzadussympřžislu ssegiczy, budau powinni tak anegi nak se chowati, a tyto Artykule wzdyczky prži zadussnich hromadach. Czisti sobé dáti magi.
Prvni artikul.
- Poněvadž se tu nejpředněji cti a chvály Pána Boha Všemohoucího, Stvořitele našeho dotejče a chrámové Páně od předkův našich pobožným oumyslem za tou samou příčinou, aby se v nich čest a chvála Pánu Bohu Všemohoucímu vykonávala, vyzdviženi a k nim nadáni učiněna jsou. Pročež když se slovo Boží v kterém chrámě Páně káže, lidi osadní k tomu míti, aby hospodářové s manželkami, dítkami a s čeládkou ku poslouchání slova Božího časně ranním jitrem hned po zvonění se scházeli, slova Božího pilně a bedlivě poslouchali a Pána Boha za ukrocení jeho svatého a spravedlivého hněvu zkroušenými modlitbami poníženě pokorně prosili. A když by v chrámě Páně od správce církevního kázání slova Božího konáno nebylo, tu aby se ve dny Páně nedělní a sváteční do kostelův scházeli, písničky pobožné, kdy kterého času zpívati náležité jest, aby zpívali, Pána Boha oslavovali, při tom také kázání z něh sobě přečisti dali.
Nebo jisté jest, pokudź Pána Boha Všemohoucího všelijakou pobožností předcházeti a za ukrocení jeho svatého hněvu s poníženosti v zkroušeném srdci pokorně prositi nebudeme, Pán Bůh na nás ještě mnohem těžší metly dopustiti ráčí, mor, hlad, válku, drahotu, neúrodu, těžké a nesnesitelné daně, čehož jsme již za našich časův namnoze pocejtili, pročež jest nám na velikém času životův našich polepšiti, na pokání svaté opravdově se oddati, za oblehčení těch obtížných časův poníženě a pokor- ně žádati. Což když my skutečně učiníme, Pán Bůh vedle svých pravdomluvných slibův ráči se na nás rozpomenouti, v hněvu svém ukrotiti a nám dávno vinšovaný žádostivý svatý pokoj navrátiti. K čemu/ se kostelníci zvoněním na modlení každodenně ráno o polednách a večer přičiňovati maji.
- Truhlice zádušní aby sobě kostelnic při každém záduší spravili, ty včas dá Pán Bůh lepšiho pokoje na zámku v jistém opatření pro lepší bezpečnost aby zůstávaly. Do nich klenoty kostelní, jichž by se na ten čas při kostelích nepotřebovalo, jakož I registra zádušni aby složené byly.
- Reštanty peněžité k záduší povinné, poněvadž téměř za každým kostelníkem rok po roce vždycky vice reštantův přibývá, ant v těchto vojenských časich se trefovalo, že v mnoha letech počtové zádušní řízeni nebyli, v těch časích mnoho lidí, jak kostelníkův, kteří pod těmi počty byli, tak i těch, kteří čím k záduší povinni byli, pomřelo, tou příčinou záduší k znamenitému zavedení přišlo. Pročež kostelníkův jest povinnost na sebe pozor dáti a takové reštanty časně zoupominati a takových reštantův na zkrácení a újmu záduší nezadržovati.
- Také se za dobré uznává, aby budoucím časem kostelník starší v povinnosti toliko jeden rok zůstával a na to, co jest mu poručeno a svěřeno, bedlivý pozor dával. A ten udělajice v času příležitém, snesouce se o to s konšely a osadními, u přítomnosti všech osadních zádušní hromadu, a tu každý, čím k záduší povinen jest, tak jakž od starodávna bejvalo, neodcházeje odtud aby peníze odvedl, k čemuž konšelé a rychtářové sami na sobě, pokud čím povinni jsou, dobrý příklad dadouc, skutečně nápomocni býti maji. Jináče když kostelník starší povinnosti jinému odstupovati bude a nebude-li míti co za něj zašlo všeho reštantu na hotově, z vězení nevycházeje to, co bude restýrovati, na hotově nařízeném kostelníku odvésti musí.
- Střechy a kryty při chrámich Páně jako na kostelích, zvonicích, plotech a kde jsou jaké příležitosti zádušní, to aby se časně přikrejvalo, hníti nedopouštělo, nebo se časem trefuje, co se prve časně na malý náklad spraviti může, to když se zanedbá, na to potom mnoho kop nákladu vyjíti musi. 6. Na druhou stranu bez vědomí pana hejtmana žádných hrubých nákladův na stavení nečiniti, však kde by toho co za potřebí bylo a bez toho by býti nemohlo, panu hejtmanu to v známost uvésti a se uraditi, co se za slušné a potřebné uzná, k tomu bude povoleno.
- Při kterých záduších lesy zádušní jsou, z nich dříví žádného pěkného jak k stavení, tak na šindel které by se hodilo nevyprodávati, lesův bezpotřebně neplaniti, nežli v kterých by místech bylo beze škody. S radou a přítomnosti konšela staršího dříví k palivu v slušných penězích odprodati se může, však peníze, co se komu kdy prodá a zač, zejména každou osobu zaznamenaje, do register za přijem položiti.
- A poněvadž při některých zádušich to se vynašlo, že kostelníci v lesích zádušních ne všelijak dobře hospodařili, protož se to zastavuje, aby k potřebám svým viceji žádného dříví nevysekávali. nýbrž hajní, kterýmž lesy J. H. M. k opatrování poručeny jsou, budou povinni podle svých závazkův lesy zádušní v své opatrování vzíti.
- Při kterých záduších roli na třetinu se osívají, v tom tento pořádek zachován býti má. Ihned jak se které obili do mandelův shromáždí, kostelnici. přijmouce k sobě dva konšely takové obilí vyčisti a přes 1 mandel aneb přes dva, jakž obyčej, vytknouti a vyznamenati mají. A co od koho jakého obilí příjato bude zejména osobu položic, do register za příjem uvésti, takové obili v přítomnosti konšelské nejprve jak mnoho zrna dává sprubovati a potom vymlátiti, v místo bezpečné zrno uložiti a když připlácí, zpeněžiti, podobně i slámu.
- A poněvadž se to při některých záduších vynašlo, kdež by se měly role zádušní na třetinu osívati, novou manýru sobě zarazili a toliko z jednoho záhonu užívání a z osevku po jednom krejcaru k záduší odvozovati se uvolili, což proti dobrému svědomí jest a právě proti rozumu lidskému, nebo dosti. skrovně počitaje ze tří záhonův obilí dva mandele a byť pak bylo ze dvou záhonův jeden mandel, přišlo by z šesti záhonův k záduší třetiny jeden mandel. A tu jaké by koliv obili bylo, při nejmenším by oužitku z šesti záhonův k záduší 1 f rejn. vyneslo. A nyní z šesti záhonův 6 krej. se odvozuje. Pročež pro takovou nepořádnost pro dobré svědomí toho se déle trpěti a přehlížeti nemůže, nýbrž nebo na třetí snop aby se role osívaly, anebo peněžitý plat vedle spravedlnosti a uvážením konšelským aby se odvozoval. Na čež konšelé a kostelnici, jsouce sami hospodáři, aby záduší nehynulo bedlivý pozor dáti mají, aby od Pána Boha odplaty dosáhli.
- Co se kupování ku potřebám zádušnim všelijakých věcí dotýče, jako prken. šindele, hřebu šindelného, podlažného a jiných materiálních věcí, kdy kupovati bude, to obzvláštně pozadu do register zádušních všechno za přijem a zase pod tím za vydání, zejména kterému řemeslníku, kdy a nač pokládati se má. Nebo prve velicí neřádové téměř při všech záduších se nacházeli, čehož se dáleji pro nepořádnost přehlížeti nemůže, nýbrž aby ve všem dobrý řád zachován byl se nařizuje.
- S počty zádušnimi hned po vydrženi zádušní hromady na hotové býti mají a když se k tomu den a misto obere, každý kostelník z toho, co k sobě přijal a svěřeno měl, pořádný počet učinil a nic, co za něj zašlo. na dluhu nevykazuje. Ostatek, co restýruje, na hotových penězích vysázel.
- Peníze na některém gruntu kdyby se od koho přitrefilo koupiti, to se s povolením pana hejtmana státi může, tak aby k záduší něco přibejvalo.
- Co se dluhův k záduši náležejicich za jistými osobami zůstávajících dotýče, zastavice za sebe hodné rukojmě, tak aby ourok každoročně k záduší přicházel a suma za lidmi v celosti zůstávala.
- Když se něco do chrámu Páně nového zjedná aneb od koho jaká památka darována bude, to také pod klínoty kostelními položiti a zaznamenati dáti.
- Odkazův jakých od lidi dobrým upřímným oumyslem bud na hotových penězích neb na dluzích, podobně dobvtka, včel a jiných jakýchkoliv věcí od koho kdy odkázáno bude, to všechno s doložením, před kterými osobami se stalo, do register zádušních za příjem položiti tak, kdyby se co na dluhu vykázalo anebo na kterém gruntu odkázalo, to vždycky na paměti zůstávati bude a při drženi soudu, když na ten takový grunt přijde, na němž by bylo odkázáno, kostelníci panu heitmanu zprávu učiniti mají. Podobně když gruntové lidšti ku prodaji aneb k šacování přijdou a na tom by gruntu k záduší dluhu aneb jakého odkazu co náleželo, to konšelé do smluv neb do šacunku pokládati dát! mají, v čemž kdyby co při kterém gruntu přehlídnuto bylo, napřed konšelé, potom i kostelníci za to odpovídati a svým dokládati povinni budou.
- Roli pusté a neoseté, při kterých zá- duších zůstávají. ty aby se viceji porostlinami nezanečištovaly, bud při mírném platu peněžitém nebo na třetinu a při nejmenším na čtvrtý snop v tato obtížná léta podobně i luka aby se pronajímaly. Nebo lépeji jest, aby se z toho při mírnosti platilo, než-li to pusté zůstávaje žádných oužitkův z toho nevycházelo.
- Lidé z jinopanských gruntův, kteří od starodávna ku kterým chrámům Páně náležejí a při nich pohřby své mají ti jsou také povinni jak správcům církevním, tak podobně i k záduším platy povinné bez zadržování odvozovati, jako také forami a všelijakými pomocmi k stavení nápomocni býti. Pakli by se takových věcí kteří lidé jinopanští vvhejbali a od sebe nic činiti nechtěli, takovým pro nevděčnost jejich mohou pohřbové při týchž chrámích Páně s dobrým svědomím orovědouce se v tom prve panu hejtmanu býti zapovědění.
Naproti tomu lidé z gruntův jinopanských mohou také z prostředku svého lidi prd závazky za hospodáře k týmž záduším zvoliti a na záduší dobrý pozor dávati pomáhati, i také co z panstvi jejich platu k záduší povinného vychází, aby upomínati nápomocni byli. 19. Při kterých kostelích věci posvátné, jako. kalichv, vornátv, obestření na voltáře a jiné k těm podobné věci od lidu voienského k pobrání přišlv, o to aby se osadní pomalu starati přičiňovali a kudy by zase svůj vzrost bralo, prostředky k tomu sbírati, tak aby chrámové Páně od jiných stavení rozeznáváni býti mohli.
- Kteří by pak kostelnici zoumyslně a svévolně vědouce o nepříležitosti vojenské neopatrnosti svou takové klinotv kostelní k zmrhání nřivedli a na ně by to bylo ukázáno. ti sami za to odpovidati a je do chrámu Páně na svůj vlastní náklad spraviti a odvésti povinni budou.
- Poněvadž se to při některých záduších a kostelích vynašlo. kde prve kněží farv měli a ti mimo plat jim odvozuiici za služby Boží (ač ie zřídka. vykonávají) týchž oužitků, kteří vlastně k záduši náležejí, se ujali to aby se k chudému záduší na nějaké opravy obrátilo.
- Ano i to se místem nachází, když se při kterém chrámě Páně služebnosti cirkevni vvkonávají, že kostelníci na správce cirkevní (tim titulem) veliké outraty pokládají. Co náleží na správce cirkevního a služebníka jeho. to co slušného jest hude se pasírovati, kdo pak mimo to z obecních lidí jísti a piti chtiti bude, to ne od záduší, nežli každý sám za sebe platiti má.
- Kdyby kostelníci věděli, že by na čem. bud ucházením platův zádušnich aneh jakýmkoliv způsobem co na škodu při kterém záduší býti chtělo, nemohl-li by sami kostelnici toho k nápravě přivésti, časně na konšely vznésti a nebylo-li bv to napraveno, panu hejtmanu v známost uvésti mají.
- Při každém chrámu Páně kostelnici spraviti sobě mají pytlíčky prosebni se zvonečky k vybírání od lidí v kostele pomoci, nebo se lidé spíšeji vtípí do pytlíčku něco vložiti, než by se prosba před kostelem dála, při čemž kostelníci mají žádati správce svého církevního, aby k tomu lid napomínali.
- Kdož by koliv z sousedův osadních ve dni Páně nedělní a sváteční do chrámu Páně nepřišel, ten každý kolikrátkoliv by se toho dopustil, vždycky po devíti krejcařich pokuty k záduší složiti má a ta pokuta žádnému prominuta bejti nemá, nad čímž konšelé a kostelníci, ukazujice na sobě dobrý příklad, bedlivý pozor dáti mají.
26 Naposledy bude a jest povinnost kostelnikům ve všem na své hrozné Pánu Bohu Všemohoucímu, Stvořiteli svému, a své milostivé vrchnosti vykonané závazky pamatovati a na záduší ve všech příčinách, aby k vzrostu a k vzdělání přicházelo, bedlivý pozor dávati, tak aby za tu práci svou upřímnou od Pána Boha odplaty a od vrchnosti poděkování a pochvaly dosáhnouti mohli. Datum této instrukcí na zámku Rohozci 16. dne měsíce července léta Páně 1646.
Daniel Schitz hejtman J. H. M.
K tomu Kostelu náleží
Miesto Brod Zielezny
Brodecz
Pelechow
Smrčži
Chlaudow
Horka welika
Horka malat
Girkov
Střżewelneg
Raczicze
Kamenicze
Počet zádušni kostela při městě Brodě Že lezném založení svatého Jakuba Apoštola Páně.
Klinoty kostelni při témž záduší jsou tyto:
Stříbrnej 1
Kalichy 2 totiž
Čistcovej 1
Stříbrnej 1
Talíře na nich 2 totiž
Čistcovej 1
Lžička stříbrná 1
Škatulka cejnová 1
Vornátův všech 4
totiž
červenej aksamitovej 1
karmazinovej hřebíčkovej 1
damaškovej bile a černě květovanej 1
damaškovej květovanej 1
Komže 4
Ubrusův 5
Ručníky 3
Stůly 3
Svícny cejnový 4
Svícnův mosazných 5
Zvonečky v kostele 3
Zvoneček větší 1
Monstranci měděná 1
Misál 1
Flaše cejnová ve 3 žej. 1
Konvička cejnová malá 1
Medenice v křtitedlnici 1
Zvony na zvonici 3
Počet záduší kostela železnobrodského za správy kostelníka staršího Matěje Havrdy za 8 let pořád prošlých, totiž za rok 1621, 1622, 1623, 1624, 1625, 1626, 1627 a 1628.
Příjem peněz.
Na předním místě pokládá se za přijem reštant po létu 1620 zůstalej, tak jakž se z nějaké škarty přednešené vy- našlo, že za Matějem Havrdou zůstávalo 6 kop 10 g 6 d.
Přijmové novi 1621.
Platův stálých co se schází zejména se tuto od lidi za příjem uvozuje:
Matěj Kučera z rolí podle Václava Kašparova pod Poříčím 11 g: Dorota Vondráčková z rolí a louky v Poříčí 38 g; Itt. při kostele ležící rolí 7 g; Bartoň Rybář z rolí 7 g: Itt. z louky pod Bezděkovým 15 g; Bartoň Bezděk z louky 71/2 g; NB. Od toho 71/2 g do budoucích počtů vnešeno. Jan Pejžnoch vyseje 3 1 má dáti 45 g; Tomáš Barušek z kusu roli v stráni 45 g; Havel Pekař z roli nad Havrdovým dáti má 18 g; Jan Zima z roli za mostem a z kusu louky 15 g: Tobiáš Hamernik z louky 1 kopu 15 g; Václav Polák z kusu rolí v stráni 7 g: 4 kopy 501/2 g: Uchází tu 71/2 g na budoucí počnouc roku 1632 (1) Prosby kostelní toho roku podle vypočítání z register se sešlo 6 kop 2 g? Pars 10 kop 53 g.
Více se za příjem pokládá podle přednešení druhejkrát nějakých rejstříkův v tom roce 1621. V Loučkách z statku Petra Šonka přijato 4 kopy 30 g; z statku Matěje Mužíka 3 kopy; za vápno z Jistebska 1 kopa; víc za vápno porozdílně 23 g 2 1/2 d; víc ze statku Petra Šonka z Louček 1 kopa 30 g; z statku Valhorna v Loučkách 3 kopy: z statku Řehoře Poselta 1 kopa 30 g; z statku po mladém Jelínkovi 1kopa; z statku neb. Vodvářky 30 g: 1622. Za krávu od Jistřice (?) odkázané 9 kop 45 g: 1621. Od Kryštofa Chloudovskýho za smrk 4 g; od Macháčka za dříví 5% g; od Salaby krejčího za smrk 5 g 1 d; od Václava Hlubučka za borovici 8 g; od Kryštofa Chloudovskýho za kládu 2 g 4 d; od mlynáře propastenského za borovici 10 g: Mikuláš Medek z Záhoří pomoc učinil 15 g; Matěj Salaba z Dluhýho 30 g; sousedé ze vsi Proseč 15 g; Matěj Pavlů z Pelechova 18 g: Václav Salaba z Louček 15 g 3 d; Jan Urlih (?) rychtář bítouchovský 7 g 5 d; Martin Pohodlej (?) 1kopa 4 g 2 d; Václav syn neb. Jana Pruška 30 g, Dorota Valchova z Kamenice 29 g 4 d; 30 kop 28 g 4 d
Příjem léta 1622.
Platúv stálých z polí a z luk zádušních 4 kopy 50% g prosby kostelní v tom roce se sešlo 7 kop 37 g 2% d: pars 42 kopy 56 g 3 d.
Vydání peněz z napřed psaného příjmu. Tuto se za vydání peněz odpisuje, kteréž do počtu Václava Hrubše přináleží, tak jakž na vejkazu téhož Václava Hrubše k spatření a vyšetření jest 6 f 35 kr 3d; co za správy kostelnické Šimona Hlubučka, jakž registra jeho vykazují, za vydání se odpisuje 4 f 43 kr; S. z toho vydání 11 f 18 kr 3 d. A tak po sražení toho vydání zůstávati bude peněz na hotově za Šimonem Hlubučkem, zůstávajícím kostelníkem 20 f 16 kr.
Že tito počtové zádušní města Železnobrodského nad Jizerou ode mne níže podepsaného a od jeho vysoce hraběcí excel. pana, pana Albrechta Maximiliána Sté Římské Říše hraběte des Fours z Montua a Adienville, dědičného pána panství Rohozeckého, Semilského a Vartenberské Skály nad Jizerou (titul) k tomu deputirovaného, vedle register složených náležitě přehlídnuty, příjmy, též vydání spočítány, také rukou mou vlastní sepsány a jaké vejkazy za jedním neb druhým kostelníkem, kdo co v restu pozůstává, vykázány, to vše rukou mou vlastní spisem a podpisem potvrzuji, kteréhož datum v městě Železného Brodu nad Jizerou dne 6. máje léta 1677. L. S.
Georg F. Seman Curatus
Václav Ludvík Šimonovský.
Acht Blätter; viele sind ausgeschnitten. Wurde so vor- gefunden im Laukower Pfarrarchive, u wird somit dem Pfarrarchiv zu Eisenbrod übergeben.
Reichenberger b. Vkrtsamt in Liebenau d 22. Mai 1840. Jos. Pažaut Vikär.
L.S.
Ourok z polí a z luk zádušních města Brodu Železného, co se jeví platit (1) Teofil Rizler z pole vedle stráně ležící 1 f 45 kr; Jan Poslt z pole podle něho ležící 1 f 45 kr; Jan Teummer z pole a z louky v Poříčí 1 f 28 kr 4 d; z louky za kostelem 2 f 55 kr; při kostele ležící kousek pole 16 kr 2 d; pod Poříčím kousek pole 25 kr 4 d; v Poříčí kousek ležící 16 kr 2 d; v stráni kousek ležící 16 kr 2 d; Benjamin Asman kousek pole za mostem 35 kr; Jiřík Budina kus louky za mostem pod Valšovskem ležící 35 kr; Gabriel Tepr (Šefr) kus pole nad Šimonem Hlubučkem ležící 42 kr. Činí suma 11 f – kr 2 d.