Vůbec nejstarší zmínka o Jaroších na smiřicku se nachází v nejstarším urbáři smiřického panství z roku 1588. Ve vsi Rtyni u Jaroměře je tu zmíněn Václav Jaroš, má zapsáno, že obhospodařuje 1 lán polí (doslova psáno: má rolí 1 lán) a že každý rok dvakrát – na svatého Jiří a na svatého Havla – odvádí vrchnosti úrok ve výši 52 grošů (doslova psáno úroka svatojiřského a úroka svatohavelského Lii g). K tomu ještě odváděli naturální dávku (tu bylo možno platit i penězi): 1 plec v hodnotě 3 grošů a 2 slepice v hodnotě 2 grošů.
Ukázka zápisu z urbáře smiřického panství z roku 1588
Další dochovaná zmínka o Jaroších ve Rtyni je o jedenatřicet let později – v roce 1619. V urbářismiřického panství z roku 1619 hospodaří ve Rtyni Vávra Jaroš. Má rolí 12 prutů (tj. 1 lán). Úroků svatojiřského a svatohavelského odvádí opět 52 grošů. Dále odvádí naturální dávku 1 plec v hodnotě 3 grošů, 3 slepice v hodnotě 2 grošů, 1 husu a 1 slepici podle Majestátu.
Za dalších 36 let vznikl třetí dochovaný urbář – urbář smiřického panství z roku 1655. Zde jsou zmiňováni dva Jarošové -Václav Jaroš – chalupník v obci Ples, a Jiřík Jaroš – obhospodařuje pole o rozloze 10 prutů v obci Černilov. V obci Rtyně se v roce 1655 jméno Jaroš neobjevuje, hospodaří zde pouze dále zmiňovaný Jarolím Chmelík. Co se s Jarošovými, kteří ve Rtyni předtím hospodařili nejméně 67 let, stalo?
Ukázka zápisu z urbáře smiřického panství z roku 1619
Ani další dva prameny z tohoto období nezaznamenaly ve Rtyni v žádné Jaroše. Jak Soupis poddaných dle víryz roku 1651 (Hradecko-Bydžovsko), takBerní rulaz roku 1654 o Jarošových ve Rtyni mlčí, byť na Hradecku a v okolí je v těchto dvou pramenech zaznamenáno velké množství žijících Jarošů.
Kam se v letech 1619-1663 Jarošové ze Rtyně poděli?
Život mnoha rodů byl násilně přerván v době započetí a průběhu třicetileté války (1618-1648). Některé rody zmizely buď docela, nebo na mnoho desítek let, aby se třeba na zcela jiném místě znovu objevily. Další úlohu mohla hrát následná rekatolizace, na smiřicku bylo velké množství protestantů, možná opustili své rodiště kvůli náboženství.
Bohužel (ne)dochované písemné prameny neumožňují zjistit a potvrdit, zda tito zmiňovaní Jarošové ze Rtyně byli opravdu mými předky. Je to ale asi velmi pravděpodobné, sic stoprocentní jistota není.
První záznamy, které se prozatím podařilo o mých předcích najít, jsou z druhé poloviny 17. století. A tak celé mé vyprávění začne povídáním o Václavu Jarošovi ze Rtyně, který je už podle matrik a gruntovních knih můj nejstarší předek z větve Jarošů.
